1. Úvod

V hlavní budově Muzea Prahy na Florenci se nachází soubor šedesáti devíti předmětů, pocházejících především z pražských staveb, které buď zcela zmizely, nebo se jejich podoba natolik změnila, že už pro tyto předměty nebylo místo. Hlavní zásluhu na jejich záchraně, získání do sbírek a vystavení má první ředitel muzea Břetislav Jelínek (1843–1926).

Prezentované předměty jsou zejména kamenné prvky, znaky, nápisové a náhrobní desky, domovní znamení, ozdobná ostění a zvláštní skupinu tvoří pět malovaných stropů. Tyto prvky jsou v budově napevno umístěny do zdí, nebo nainstalovány pod stropy při stavbě budovy muzea, která proběhla v letech 1896–1898. Nejednalo se o ojedinělé řešení stálé expozice, podobně se postupovalo například ve stejné době v lapidáriu Národního muzea či v hlavní budově Západočeského muzea v Plzni. Šlo o dobový trend, související se stavbami nových monumentálních muzejních budov. Historizující stavební slohy, v nichž se tyto stavby budovaly, byly k podobným instalacím více než vhodné.

V hlavní budově Muzea Prahy (MP) na Florenci je od roku 1898 osazeno pět renesančních a barokních malovaných záklopových stropů, které byly původně součástí několika pražských domů na Starém a zejména Novém Městě pražském. Čtyři z nich mají obvyklé uspořádání, kdy jsou použity dlouhé úzké desky, a u všech čtyř je přesně známé místo, z něhož byly do sbírek muzea přeneseny.[1] Pátý, nejvýraznější strop je velkou výjimkou. Hlavní inspirací k jeho výzdobě je „Kniha knih“, strop je tedy možné označovat v následujícím textu zjednodušeně jako „biblický“.

Inventární kniha (Inventář MP, 1778–1779) i odborný katalog Muzea Prahy (Katalog MP, 653) o původu stropu mlčí, jsou však známá dvě možná místa, odkud mohl pocházet.

Žádnému ze stropů zatím nebyla věnována samostatná studie. Jako první byl k prozkoumání kvůli nejasnosti jeho původu a specifické výzdobě zvolen právě biblický strop.

V letech 2024 a 2025 provedl Paul Safko pro Muzeum Prahy skenování všech výše uvedených historických dřevěných stropů.

Vznikla tak velmi kvalitní systematická a pro tento průzkum klíčová obrazová dokumentace, díky níž bylo poprvé možné strop skutečně detailně prostudovat a zároveň jej snadněji uchopit jako celek. Pro potřeby popisu byl sken stropu rozdělen podle jednotlivých desek na pole a tato byla označena dle souřadnicového systému. Je rozdělen na řady označené čísly 1–7 a sloupce označené písmeny A–N (obr. 1). Podle tohoto rozdělení jsou malby na deskách podrobněji určeny.

 

Studie si vytkla dva hlavní cíle. Prvním je určit původ textů, náměty maleb a naznačit základní linie jejich zdrojů inspirace. Druhým cílem bylo co nejpřesněji identifikovat místo skutečného původu stropu a dohledat bližší okolnosti akvizice stropu do sbírek muzea.
Pro přehlednost je text strukturován na část popisnou a část analytickou. Popisná část se zabývá v jednotlivých kapitolách popisem stropu, zobrazenými náměty a texty a rozborem stropu po hlavních celcích, jimiž jsou střed, hlavní část a okraje. Analytická část se zabývá původem stropu, předlohami a inspiracemi jeho výzdoby, otázkou autora a osazením v budově muzea.

2. Popisná část

2.1 Popis stropu

Strop tvoří desky přibližně čtvercových formátů s nápisy a malovanými biblickými i světskými výjevy a nápisy. Rozměry stropu jsou 14,8 m na délku, šíře je 7 metrů.

Sestává z devadesáti osmi desek o rozměrech 80 x 89 cm. Malby jsou provedeny temperou na křídovém podkladu.

Devadesát tři desek je původních, raně barokních. Pět středových dekorativních desek je zřejmě novodobých, stejně jako patnáct malovaných stropních trámů, osazených při instalaci stropu v roce 1898. Malířská výzdoba byla provedena tak, aby ladila s deskami stropu.

Celý strop má velmi působivou kompozici, směřovanou od středu k okrajům. Mezi pětici dekorativních nových desek, zdobených volutovým ornamentem, jsou vloženy čtyři původní nápisové desky a toto srdce stropu je obklopeno deskami se starozákonními výjevy. Po okrajích jsou pak umístěny obrazy novozákonní a jeden z kratších okrajů nese desky se světskými výjevy hudebníků a školními výjevy. Rozložení desek ukazuje tabulka 1 (Tab. 1).

Tab. 1. Diagram rozložení hlavních celků desek na stropě, malovaný strop s biblickými motivy, Samuel Claus, 1640/1641, malba temperou na dřevě, 14,8 × 7 m, inv. č. H 011.562. Photo: Copyright © 2024 Paul Safko

Strop je datován lety 1640–1641 a je autorsky signován jménem Samuela Klause, s datem opravy v roce 1840, provedené F. Messanym. Do sbírek muzea byl zapsán 8. 8. 1898. Dnes je veden pod inv. č. H 011.562. Uspořádání první muzejní expozice pod tímto stropem ukazuje snímek z roku 1902 (obr. 2).

První muzejní expozice v budově na Florenci měla nejen hodnotu poučnou, ale také estetickou. Nevíme, kdo byl autorem návrhu kompozice, která jako střed určila pětici nově vytvořených desek. Ty však zdařile doplnily soubor původní, aby instalovaný strop dobře zapadl do připraveného prostoru pod stropem sálu.

Návrh kompozice je znám díky nesignovanému nákresu stropu[2] (obr. 3), pořízenému zřejmě před jeho osazením. Srovnání se skutečností sice ukázalo odlišnosti mezi nákresem a současným stavem, základní uspořádání však odpovídá.

2.2 Zobrazené náměty a texty

2.2.1 Střed (9 desek)

Střed stropu tvoří pět desek s volutovým ornamentem. Na středním poli je doplněn navíc vavřínový věnec. Tyto desky nemají pod malbou křídový podklad jako ostatní, jsou malovány přímo na dřevě a strop měly zřejmě pouze doplnit (Crhová–Crha 1975, 2). Buď pocházejí z jiného stropu, nebo vznikly účelově v roce 1898 k doplnění celkové kompozice, spolu s trámovou konstrukcí (Fořtíková 2022,4).

Do této části jsou vloženy čtyři desky s nápisy v ornamentálním orámování. Dedikační nápis s datací, ale bez podpisu, je doplněn třemi biblickými citacemi, převzatými z tzv. Benátské bible (Hlavsa–Sova–Lazar 1506). Zejména poslední úryvek z žalmu 32/33 významově souzní s řadou hudebních a pěveckých výjevů (pole A1–A7).

 

„Leta Panie 1641

zmalowan gest tento strop

ke czti a chwale Bozie.“(I3)

 

„Powstan Bože a sudiž

zemi, Neb ty diedictwie

obdrziss we wssech narodech

Psalm 81!“ (I5; srov. ČEP, Žalm 81, 8)

 

„Mieyte w nenawisti zlee a držte se dobrého

Laskou bratrskou wespolek milujte,

radujte se s Radugicymi,

placzte s placzicymi

Rzim 12.1.“ (G5; srov. ČEP, Římanům, 12, 9b, 10a, 15)

 

„Weselte se sprawedliwi Bohu

v hospodinu, na uprziemeť

slussie spolecznie chwala

Chwalu wzdawayte hospodinu

na huslech a na žaltarzi o desyeti

strunnach, prozpiewugte gemu.

Psalm 32.1.“ (G3; srov. ČEP, Žalm 33, 1–2)

 

Bible benátská, český překlad latinské Vulgáty, neměla rozdělení na verše, ale pouze na kapitoly, verše uvedené na deskách jsou zřejmě přidány dodatečně, neodpovídají však přesně veršům v pozdějších předkladech, které již rozdělení na verše mají.[3]

Bible benátská byla v 17. století uznávána jako katolická, přestože vyšla z utrakvistického prostředí. Upořádání biblických knih v Bibli benátské se stalo základem pro všechna další česká vydání v utrakvistickém a později i katolickém prostředí až do 18. století (Vašica 2001, 139). První skutečně katolický překlad byla Bible svatováclavská (1677, 1712, 1715; Vašica 2001,143).

2.2.2 Hlavní část (60 desek)

Střední část stropu je věnována Starému zákonu.[4] Vysledovat lze biblické knihy, jimž je věnována minimálně jedna deska.[5] Náměty jednotlivých vyobrazení nejsou poskládány tak, aby následovaly jeden za druhým podle děje zobrazovaného příběhu. Jediné místo, kde jsou desky řazeny alespoň částečně podle vyobrazeného děje, představuje pašijové vyprávění po okrajích. Při restaurování stropu v roce 1975 spolu s opravou 21 ks desek padl návrh na seřazení desek podle děje. Ten však nebyl z technických důvodů realizován.[6] Desky stropu byly naposledy sneseny, očištěny a restaurovány při rekonstrukci hlavní budovy muzea na Florenci v roce 2022.[7]

Krátký přehled ukazuje vyobrazené biblické knihy Starého zákona a jejich hlavní postavy.

 

1. Kniha Mojžíšova (Genesis) – praotcové Abraham, Izák, Jakub, Josef Egyptský (N4, M6, E4, M3, E6, C7, C3, D4, F3, F2, N6, L6, K3, K5, F6)
2. a 4. Kniha Mojžíšova (Exodus, Numeri) – patriarcha Mojžíš (J2, M7, J5, J6, C2, I2, J1, J3, H6)
3. Jozue – Jozue (G6, A4, M5)
4. Soudců – Jael, Gedeon, Jefte, Samson (K6, L2, L3, L4, L5, F5, M4, K2)
5. Rút – Rút (B3, B5?)
6. , 2. Samuelova – králové Saul a David (N5, N2, B7, C6, N3, M2, H2, I6, D2)
7. , 2. Královská – proroci Eliáš a Elizeus (F3, C5, C1)
8. Ester – královna Ester (E5)
9. Job – spravedlivý Job (E2)
10. Izaiáš – prorok Izaiáš (D5)
11. Jeremiáš – prorok Jeremiáš (B6)
12. Ezechiel – prorok Ezechiel (C4)
13. Daniel – prorok Daniel, příp. přídavky k Danielovi (Zuzana) (D3, B4, J2, B5?)
14. Jonáš – prorok Jonáš (E3, D7)
15. Judit – Judit (D6)

 

Mezi malbami jednoznačně převažují epické výjevy a srozumitelně zobrazitelná zjevení. Například Ezechiel vidí vůz s cheruby (C4), nebo anděl se dotýká rtů Izaiáše žhavým uhlíkem (D5). Mezi vyobrazenými postavami je také několik žen. Nalezneme Sáru a její služebnou Hagar (N4), Rebeku (C7), Jáel (K6), Rút (B3, B5), Abigail (N3), Ester (E5) a Judit (D6). Důraz je jednoznačně kladen na pramatky (Sára, Rebeka) a ženy statečné. Společným jmenovatelem vybraných žen je jistá přímočarost jejich osudů. Nenajdeme zde ženy proslulé účinnými, leč poněkud kontroverzními řešeními životních situací, jako jsou Támar, Rachab či Betsabe. Minimálně na jednom vyobrazení byla rozpoznána snaha spojit starozákonní výjev s událostí z Nového zákona. Jednu z desek totiž lze číst jako Očištění malomocného Námana prorokem Elizeem a v pozadí lze rozpoznat Ježíšův křest (C1). Podrobný rozpis témat s odkazy na biblické knihy Starého zákona přináší tabulka 2 (Tab. 2).

 2.2.3 Tři okraje stropu (22 desek)

Po dvou delších okrajích a jednom kratším okraji stropu se nacházejí výjevy z Nového zákona, seřazené jako pašijový cyklus ukončený Vzkříšením, velikonočními událostmi a Sesláním Ducha svatého.

 

1. Kristus v Getsemane (J1)
2. Jidášova zrada (N1)
3. Ježíš před Kaifášem (nebo Annášem) (H1)
4. Posmívání Kristu (E1)
5. Velekněz Kaifáš si roztrhl roucho (K1)
6. Ježíš přiveden k Pilátovi (G2)
7. Ježíš před Pilátem (H7)
8. Ježíš před Herodem (D1)
9. Pilát si myje ruce (I7)
10. Bičování (I1)
11. Ecce Homo (F7)
12. Nesení kříže za pomoci Šimona z Cyreny (L7)
13. Plačící jeruzalémské ženy (E7)
14. Ukřižování (G7)
15. Ukládání do hrobu (K7)
16. Zmrtvýchvstání (M1)
17. Zjevení Krista sv. Maří Magdaleně (L1)
18. Tři Marie u hrobu (N7)
19. Poutníci do Emauz (G1)
20. Nevěřící Tomáš (F1)
21. Nanebevstoupení Páně (B1)
22. Seslání Ducha svatého (B4)

 

Pašijový cyklus z počátku 16. století (Pinder, 1507), který mohl být inspiračním zdrojem řazení jednotlivých scén, začíná Kristovým vjezdem do Jeruzaléma, má přesah do Velikonoc v podobě vzkříšení, zjevení ženám a učedníkům a pokračuje nanebevstoupením, sesláním Ducha svatého a končí z tradice odvozenými mariánskými výjevy nanebevzetí či korunování Panny Marie; tyto však zde chybí. Podrobný rozpis témat s odkazy na biblické knihy Nového zákona přináší tabulka 3 (Tab. 3).

2.2.4 Okraj, výjevy s hudebníky (7 desek)

Výjimky tvoří desky v řadě A 1–7, které jsou věnovány světským výjevům. Vyobrazeni jsou zpěváci a hráči na dobové nástroje. Všemi výjevy s hudebními nástroji prostupují loutnisté. Na výjevech jsou pouze muži a malí chlapci, což z dobového hlediska odpovídá.

 

1. Výuka či zkouška zpěvu v podání dospělých mužů a chlapců, rozdělených podle hlasů (A1; obr. 4).
2. Školní výjev je rozdělen na dvě části, v polovině žáci ve třídě sedí ukázněně kolem učitele, aby v druhé polovině výjevu vyběhli ven (A2; obr. 5).
3. Hráči na žestě, snad trubky a pozouny (Čížek 2002, 160, 173), a dirigent (A3; obr. 6).
4. Hráči na smyčcové nástroje (tamtéž, 49–50), zastoupena je viola da gamba, typ, který se drží mezi koleny, a typ, který se opírá o koleno (zde o podstavec), viola da braccio, která se opírá o rameno, a opět loutna jako doprovod (A4, obr. 7).
5. Nástroje vzduchové zastupuje positiv (tamtéž, 181–182), k němuž tvoří stafáž dvě loutny (A5; obr. 8).
6. Hráči na strunné nástroje drnkací (tamtéž, 18), zobrazena je harfa, loutna, snad psaltérium (tamtéž, 18), k nim je přičleněn klávesový nástroj – cembalo (tamtéž, 83–84; A6; obr. 9).
7. Pravděpodobně literátské bratrstvo při zpěvu, rozdělené na hlasy (tamtéž, 23–24; A7; obr. 10).

 

3. Analytická část

3.1 Původ

Jak už bylo výše řečeno, ani v inventáři, ani v katalogu Muzea Prahy není uveden původ stropu. Původ nezmiňuje ani zaměstnanec městského muzea a jeho pozdější ředitel František X. Harlas (1865–1947). V jinak velmi obšírně pojatém článku „Co nám ze staropražských domů se zachovalo“ z roku 1904 (Harlas 1904, 118) se stropu dotkne pouze jednou větou. U ostatních stropů původ uvádí.

Vzhledem k impozantním rozměrům i výzdobě je pravděpodobné, že byl strop určen pro reprezentační prostory. U šlechtického domu či paláce lze uvažovat o jídelně, rytířském sále nebo místnosti sousedící či ideově navazující na kapli (Henslová 2015, 13; Lejsková–Matyášová 1951, 175).

V řeholním prostředí by přicházel v úvahu refektář, kapitulní síň či prostor pro hosty.

Je třeba zdůraznit, že biblické výjevy byly na konci 16. a počátkem 17. století běžně využívaným zdrojem inspirace (Razým 2025, 124). Malby tak nebyly určeny jen k potěše a poučení hostů, ale také mohly sloužit jako podpora zbožnosti.

Původ stropu se v muzejní dokumentaci pouze odvozoval. Doplněný popis Ladislava Valtra v katalogizační kartě z roku 2006 připouští dvě možná místa, odkud strop mohl pocházet. Prvním je klášter paulánů (čp. 390) na Starém Městě, druhým dům U Pavlánských (čp. 403) na Malé Straně.

První lokace se zdála být na první pohled pravděpodobnější. V muzejních dokumentech se tradovala od konce druhé světové války. [8]

Pro bývalý paulánský klášter hovořila zejména velikost stropu a biblické, hudební a školní výjevy. Biblické náměty s vysokou popisností a absence svatozáří či mariánských výjevů mohou ukazovat dokonce ke staršímu původu stropu v luteránském či utrakvistickém prostředí. Klášter řádu paulánů se skutečně roku 1625 nastěhoval do prostor luteránského gymnázia (1611) u Nejsvětějšího Salvátora na západní straně kostela (Beneš 1864, 10). Výjevy by tak musely být o cca třicet let starší než uváděná datace 1640/1641.

Po roce 1621 byla zaváděna jasná pravidla pro to, co je a není katolické vyobrazení.[9] Výzdoba stropu se však jako problematická nejeví.

Požár Starého Města, který roku 1689 poškodil také celý klášter i kostel, však byl natolik intenzivní, že jej dřevěná konstrukce stropu mohla jen obtížně přečkat (Hammerschmidt 1723, 661–662). Po zrušení kláštera v roce 1782 zde sídlila mincovna a město koupilo klášterní budovy roku 1897.[10] Pokud by se po požáru z roku 1689 a průmyslovém provozu přece jen něco zachovalo a našlo, nepřešlo by to z majetku města do muzejních sbírek formou koupě. Tím je možné otázku staroměstského původu stropu uzavřít.

Druhá lokace na Malé Straně se zdála výrazně méně pravděpodobná, ale průzkum pramenů a literatury ukazuje na zdejší hostinec U Pavlánských.

Ani zde nelze zcela vyloučit zhotovení stropu před rokem 1640 a inklinaci autora maleb k utrakvistickému či luteránskému prostředí. Investorem mohl být některý z farníků, náležející k nedalekému kostelu sv. Vavřince, pro který pořídili místní řemeslníci v roce 1581 skvostný graduál.[11] Strop také mohl být zhotoven na objednávku některého člena zdejší luteránské komunity, která si v roce 1611 nechala vystavět kostel Nejsvětější Trojice.

Jediný text, kde se nachází konkrétní informace o původu stropu, je v Národních listech z 5. dubna 1898.[12] Je zde uvedená adresa domu U Pavlánských čp. 403/III, Újezd, Malá Strana.

Podle pramenů byl v tomto domě po většinu času hostinec, což je uvedeno již v berní rule z roku 1653.[13] Název domu se v čase měnil. Nejčastěji se uvádí „U Pavlánských“, ale zaznamenáno je také „U Pavlackých“[14] a „U Pavlánů“.[15] Poslední podoba názvu mohla vést k záměně původu se staroměstským klášterem paulánů.

Průzkum dokumentace týkající se domu čp. 403 od konce třicátých let 19. století do zboření domu v roce 1894 v Archivu hlavního města Prahy a Stavebním archivu Prahy 1 však bohužel nepřinesl žádnou potvrzující informaci o tom, že zde byl osazen, zakrýván, opravován či vybouráván malovaný dřevěný strop či stropy.

Podobu domu zachycuje fotografie uložená ve sbírce fotografií Archivu hlavního města Prahy.[16] Hostinec byl zbořen v roce 1894 a hned následujícího roku byla na jeho místě dokončena stavba novobarokního domu podle projektu architekta Otto Materny.[17] Tento architekt také daroval městskému muzeu vývěsní štít původního hostince, dřevěnou plastiku Bakcha na sudu.[18] Osudy domu tedy musely být v městském muzeu známé. Nový dům patřil do majetku Václava rytíře Skramlíka (1858–1931) a jedním z nájemníků tu byl také historik Josef Pekař (1870–1937; Ruth 1904, 1067).

Další důležitá stopa v hledání původu biblického stropu a jeho cesty do muzejních sbírek byla nalezena v sousedním domě čp. 402.[19] Langweilův model Prahy ukazuje situaci ve třicátých letech 19. století (obr. 11, 12). Dům, zvaný „U Černého orla“, byl neorenesančně přestavěn v letech 1892–1893 (Vlček 1999, 498). To souhlasí s výše uvedenou fotografií domu čp. 403 před přestavbou, kdy je již vedle něj zachycen přestavěný dům čp. 402. Dům patřil architektu Janu Zeyerovi (1807–1903)[20], bratrovi spisovatele Julia Zeyera. Malovaný renesanční strop osazený v tomto domě „restauroval“ pražský malíř pokojů František Štěpánek.[21] Dílo se mu natolik zdařilo, že 24. 2. 1898 nabídl Břetislavu Jelínkovi a muzejnímu komitétu opravu nejcennějšího stropu z muzejních sbírek, pocházejícího z domu U Císařských (čp. 832, Václavské náměstí), který byl těsně před osazením. Jako hlavní doporučení uvedl právě úspěšnou práci pro Jana Zeyera v domě čp. 402 (Rozpočet… F. Štěpánek 24. 2. 1898, XIX /129/1898).

O několik dní později, 5. 3. 1898, se Štěpánek ucházel i o opravu biblického stropu s tím, že už má jednu desku hotovou (Rozpočet… F. Štěpánek 5. 3. 1898, XIX /130/1989). Zvláštní je, že strop byl zakoupen do sbírek pouze o necelý měsíc dříve.

Byl snad František Štěpánek objevitelem biblického stropu a nadchl pro něj Břetislava Jelínka i členy Komitétu Městského muzea Pražského natolik, že neváhali, strop zakoupili a záhy

nechali opravit a osadit? Není to vyloučeno. Architekt Jan Zeyer, pro něhož Štěpánek pracoval, zasedal spolu se členem Komitétu Městského muzea Pražského Antonínem Wiehlem (1846–1910; Státníková 2003, 13) v Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, a tak mohl podat o Štěpánkovi a jeho činnosti informaci.

Štěpánek se v každém případě stal důležitou postavou při práci na osazení a opravách malovaných stropů v tehdejší nové budově muzea na Florenci.

Restaurátorská zpráva z roku 1975 konstatuje kromě přemaleb[22] také opravy defektů a suků stropních desek pomocí papíru, klihu a také pomocí starého dřeva, z nějž byla seškrabána původní malba.[23] Štěpánek sám v nabídce hovoří o čištění, retuši, doplnění dekoračního krytu na spáry, napuštění zadní strany klihem a glycerinem proti červotoči (Rozpočet… F. Štěpánek 5. 3. 1898, XIX /130/1989).

Na malbách je na několika místech skutečně možné zaznamenat opravy, které by bylo možno datovat do 19. století, a to ve výjevech se školou, hudebníky a zpěváky.

Ve výjevu s pozounéry (A3) je to dirigent, který se však v 17. století, kdy měl strop vzniknout, zejména u menších hudebních těles ještě nevyskytoval.[24] Druhým zásahem je přimalování bodce velké viole da gamba na výjevu se strunnými nástroji (A4). Bodec se však začal používat až po roce 1800. Svým zásahem malíř vytvořil mladší violoncello.[25] Zda šlo o práci F. Messanyho z roku 1840, Františka Štěpánka z roku 1898 či někoho dalšího, není jisté.

Na základě těchto zjištění nelze vyloučit, že také níže popsaná přemalba na desce s motivem proroka Jonáše (E3), kde byla jako předloha použita grafika z roku 1659, pochází až z 19. století. Přesnější dataci oprav však bez bližšího průzkumu doložit nelze.[26]

Štěpánkovi následovníci, bratři Josef a Maxmilián Boháčové[27], zřejmě první odborní restaurátoři, jimž byl strop svěřen v roce 1925, zanechali na destičce upomínající na jejich zásah, o Štěpánkově práci jasný názor. Podle zápisu byl strop v roce 1898 opraven „neznámým neodborníkem“ (Crhová–Crha 1975, 1). Štěpánkův styl malíře „v duchu té staré školy“ (Rozpočet… F. Štěpánek 5. 3. 1898, XIX /130/1989), jak uváděl v zaslaných rozpočtech v roce 1898, již nemohl dostát nárokům odborníků.

Otázku původu stropu je tedy možno uzavřít následujícím způsobem: Strop pochází z domu U Pavlánských čp. 403. V dokumentaci k domu z let 1837–1893 není žádná zmínka o malovaném stropě. Vzhledem k souvislosti s děním v sousedním domě čp. 402 se však otevírá se další možnost, jak interpretovat informaci o jeho původu.

Celé situaci lze rozumět tak, že strop sice v domě U Pavlánských byl nalezen, ale ne jako osazený autentický prvek. Mohl být již v domě pouze složen v rozebraném stavu a jeho skutečný původ nebyl znám. Snad právě proto není v jinak velmi pečlivě vedeném inventáři a katalogu muzea o původu stropu zmínka.

Jisté však je, že neušel pozornosti pražského dekoračního malíře Františka Štěpánka, který sehrál velkou roli v jeho opravě a cestě do sbírek městského muzea.

3.2 Předlohy a inspirace

Na úvod je třeba říci, že tato část textu si neklade za cíl určit u všech jednotlivých maleb předlohy. Má pouze na několika vybraných příkladech ukázat základní zdroje, které autor mohl znát a používat je na počátku čtyřicátých let 17. století.[28]

Malby jsou inspirovány vesměs grafickými listy a knižními ilustracemi 16. a počátku 17. století. Nalezneme celou škálu stop pozdně gotického umění, severské renesance a manýrismu. Podstatným prvkem, doplňujícím převážnou většinu biblických výjevů, je architektura, komponovaná do krajiny se zelení, stromy a skalisky či mořem. Výjevy v naprosté většině sjednocuje světlé „zlatavé“ pozadí. Témata pro jednotlivé výjevy nejsou použita podle grafických předloh jako celek. Autor zvolil část předlohy a doplnil ji po svém. Mohlo se tak stát, že jeden zdroj použil jako inspiraci hned několikrát.

Pro starozákonní část maleb jsou podstatným zdrojem knižní tištěné ilustrace v obecněji dostupných českých biblích, vydaných v průběhu 16. století. Na rozdíl od textů na deskách (G3, G5, I3, I5), kde čerpal z českého textu Bible benátské (1506), sáhl při zobrazení jednotlivých biblických scén po některém z mladších, barvitěji ilustrovaných vydání bible. V úvahu připadá druhé vydání tzv. Bible Severýnovy (1537), částečně Bible norimberská (1540) nebo některé z prvních tří vydání Melantrichových biblí (1549, 1556–1557, 1560–1561). Při jejich tisku se užívaly štočky s kopiemi podle Mistra MS, užívané jako ilustrace k Lutherovu překladu Písma, tzv. Bibli wartburské (Voit 2006, 109, 110).

Druhou Severýnovu bibli, vydanou v roce 1537, zastupuje například výjev Josefa Egyptského, prchajícího před rozvášněnou Putifarovou ženou (K3; obr. 13). Ještě blíže předloze je výjev, na němž Mojžíš při návratu z hory Choreb rozbíjí kamenné desky s přikázáními (Severýn 1537, 51, 94; I2; obr. 14). Stranou nezůstalo ani čtvrté vydání Melantrichovy bible z roku 1570, opatřené již manýristickými štočky, jejichž autory byli Florian Abel († 1656) a Francesco Terzio (1520–1600). Ilustrace z této bible byla nepochybně předlohou pro výjev královny Ester v šatech s dlouhou vlečkou, sklánějící se před žezlem perského krále. Výjev je označen signaturou TF, což jsou začáteční písmena jednoho z autorů ilustrací, Francesca Terzia (Melantrich 1570, 266, E5, obr. 15).

Další podstatnou část stropních maleb tvoří pašijový cyklus. Jako zdroj mohla posloužit například kniha „Speculum passionis domini nostri Iesu Christi…“, vydaná v Norimberku v roce 1507 s rytinami Hanse Schäufeleina st. (Pinder 1507, XXXIIv., XLVIIr.). Autor malířské výzdoby stropu se zde inspiroval spíše volněji, jak dokládají výjevy „Posmívání Kristu“ (E1; obr. 16) a „Bičování Krista“ (I1; obr. 17).

Dostupným zdrojem mohly být rovněž grafické listy, vytvořené umělci z okruhu pražského dvora císaře Rudolfa II.[29] Ze Starého zákona lze uvést jako volnější inspiraci rytinu Jana Sadelera „Jonáš a velryba“ (po 1582), která vznikla podle předlohy amsterdamského malíře Dircka Barendsze (1534–1592).[30] Zachycuje proroka Jonáše, kterého velryba po třech dnech vyvrhla na břeh. Autor malby použil prorokovo rozevláté gesto a pozici na kolenou. Zachoval motiv stoupajícího dýmu, který se ukazuje pro určení této předlohy jako důležitý (E3; obr. 18). K této desce se totiž podařilo dohledat další grafickou předlohu, která je vyobrazení ze stropu výrazně bližší. Jasnou podobnost lze najít zejména ve stranově obrácené pozici proroka, který se schovává pod pláštěm, i ve vyobrazení velryby. Předloha však pochází až z roku 1659,[31] a je tedy o takřka dvacet let mladší než strop. Byla tištěna v Amsterodamu malířem a rytcem Pietrem Hendricksem Schutem (1619 – po 1660; Vischer ed. 1659) jako součást grafického cyklu „Toneel ofte vertooch der Bybelsche historien“. Jak se s touto skutečností vypořádat? Mladší grafika mohla samozřejmě mít starší variantu. Mohla však být použita také až při některé z oprav stropu. To by vysvětloval onen zachovaný sloup dýmu, který na mladší rytině zcela chybí.

Pro pašijový cyklus z Nového zákona posloužila jako předloha rytina Johanna Sadelera „Kristus před Kaifášem nebo falešný svědek“ z roku 1589. Je součástí pašijového cyklu, který vznikl podle cyklu obrazů mnichovského dvorního malíře Christopha Schwarze (1545–1595).[32]

Zmíněná grafika je využita hned dvakrát. Na první desce „Kristus před Pilátem“ je to postava Krista, sraženého k zemi (G2; obr. 19). Na druhé je to samotná postava důstojně sedícího velekněze (H1; obr. 20). Oba výjevy propojuje postava žalujícího farizeje.

Opomenout však nelze ani detaily z případných grafických předloh. Rytina „Tři Marie u hrobu“,[33] kterou vytvořil podle předlohy Bartoloměje Sprangera Aegidius Sadeler, je napodobena jen velmi zhruba a pro názornost je přidán hrob se sedícím andělem, ale drobný detail tří prázdných křížů na pahorku Golgoty v pozadí vynechán není (N7; obr. 21).

Pro část s vyobrazeními celku hudby a školy se bohužel zatím nepodařilo nalézt lépe odpovídající předlohy či inspirace. Jisté analogie je možno nalézt v rytinách k encyklopedii stavů a řemesel od Josta Ammana (1539–1591), působícího mimo jiné v Norimberku.[34]

Jak již bylo naznačeno v úvodu této části, rozboru předloh jednotlivých maleb by mohla být věnována obsáhlá samostatná studie.

Po jednoduchém nástinu problematiky předloh je potřeba alespoň připomenout některé dobové analogie. Příkladem z hlediska maleb mohou být například čtyři kazetové malované stropy zámku v Častolovicích, osazené v době, kdy zámek vlastnil v letech 1588–1615 Fridrich z Oppersdorfu (Henslová 2015, 41). Autor častolovických maleb není znám (tamtéž, 74). Místnost zvaná „Tobiáška“ je pojmenována po stropu se starozákonním příběhem Tobiáše (tamtéž, 44–46), strop rytířského sálu je vyzdoben výjevy ze Starého zákona (tamtéž, 51–67). U obou stropů jsou uvedeny odkazy na kapitoly v bibli. Další dva jsou tzv. větší sál a menší sál Ovidiových Proměn (tamtéž, 67–74). Právě zde se ukazuje, že provedení biblických výjevů nemuselo být inspirováno jen biblí. Malba Obětování Izáka (E6) se podobá scéně „Obětování Polyxeny“, vytvořené podle ilustrace Virgila Solise (1514–1562) k Ovidiovým Proměnám z roku 1563 (tamtéž, 72, 109; Lejsková-Matyášová 1951, 313).

Závěrem této části je možné konstatovat, že se autor, či ti, kdo malbu stropu v městském muzeu opravovali, skutečně inspirovali především náboženskou grafickou tvorbou 16. století. V případě Starého zákona jsou to ilustrace k Severýnově bibli (1537) či Melantrichovým biblím (1549, 1556–1557, 1560–1561, 1570). Scény Nového zákona jsou inspirovány zase dobovými pašijovými cykly, významný se jeví pašijový cyklus „Praecipua Passionis Domini Nostri. Iesu Christi mysteria“ z roku 1589, rytý Johannem Sadelerem (1550–1600) podle předlohy Christopha Schwartze (1545–1595).

Na skutečnost pozdějších úprav či oprav může ukazovat použití předlohy takřka o dvacet let mladší, než je údajná datace stropu, jak je tomu v případě výjevu velryby vyvrhující Jonáše, kde je použita nizozemská ilustrace z roku 1659.

3.3 Autor 

Signatura autora maleb a zápis o opravě stropu se nacházejí na desce s výjevem starozákonního soudce a bojovníka Jefteho a jeho dcery (N2). Německy psaný text umístěný pod lemem dívčina šatu v překladu uvádí: „Namalováno od Samuela Klause roku 1640 a 1641. V červnu 1840 opravil F. Messany“ (obr. 22).[35]

Uvedená jména Samuel Klaus ani F. Messany se však v pramenech nepodařilo najít.[36] Je možné, a formulace nápisu by tomu napovídala, že autorství Samuela Klause bylo tradované. Obnovil, přepsal či připsal je až F. Messany v roce 1840. Kromě této je dalších šest desek signováno několika variantami iniciál S. C. s datací 1640 či 1641.[37]

Celková úroveň maleb by se dala označit jako řemeslná.

3.4 Osazení

Všechny malované stropy v tehdy nové hlavní budově Muzea královského hlavního města Prahy byly osazeny na jaře 1898. Rozpočet na čtyři stropy byl schválen magistrátem 11. 2. 1898 (Rozpočet 11. 2. 1998, XIX /11/1898). Do projektu osazování byl přidán navíc jako pátý zde popisovaný „biblický“ strop. Byl zakoupen krátce předtím, 8. 2. 1898, za 200 zl. (Výdaje… 7. 4. 1898, XIX/20/1898). Bohužel identita prodávajícího není zatím známa, neboť se nepodařilo najít platební doklad.

Opravy, malby a osazení stropů probíhaly podle doložených plateb mezi 18. 2. – 5. 4. 1898. Samotné osazení stropů do připraveného prostoru proběhlo koncem března a začátkem dubna 1898 (Seznam účtů 17. 11. 1898, XIX/109/1898).

O návrhu na kompozici stropu (viz obr. 3) bylo již pojednáno výše. Ani tento plán neuvádí původ stropu. Popis hovoří pouze o stropech.[38] Návrh nebyl dodržen, protože se mírně liší od současného stavu. Odlišnosti lze spatřit například v řadě týkající se hudebních a školních výjevů. Ty měly být původně na okrajích. Nápisy a části biblických námětů byly neurčeny, zaměněny[39] či určeny špatně.[40] Ani v plánu, stejně jako na skutečném stropě, nejsou náměty sestaveny tematicky.

Plán lze chápat i jako klíč, podle něhož mohl být strop složen pouze z vybraných, použitelných stropních desek z původního většího celku. Toto vysvětlení podporuje skutečnost, že jedna z desek je označena jako „reservní“ (B4, Seslání Ducha svatého).

Osazení stropu prováděla pražská tesařská firma Antonín Kubeš (Rozpočet 31. 1. 1898, XIX /135 /1898; firma Antonín Kubeš, mistr tesařský, majitel domu a společník firmy Kubeš a Co. Řásnovka 14: Lešer 1896, 309).

Stropy byly před osazením uloženy v kostele sv. Václava na Zderaze, odkud byly vynášeny (Rozpočet, 20. 1. 1898, XIX /134/1898). Podle muzejních účtů se zdá, že vše proběhlo v pořádku a osazení se dostalo publicity v Národních listech (Obnovené staré stropy, 3).

O to podivněji působí destička z roku 1925 se seznamem zaznamenaných oprav, která se našla v roce 1975 při opravě a restaurování stropu (Crhová–Crha 1975, 1). Bohužel byla podle zprávy uložena zpět na místo nálezu, a tak uvedená fakta není možno ověřit.[41] Informace vychází z opisu,[42] který sice uvádí seznam tesařů provádějících opravu a to, že 4. 5. 1898 vstoupili do měsíční stávky, ale místo firmy Kubeš je uvedena firma A. Kůt,[43] což může být zkomolenina.

4. Závěr

K hlavní budově Muzea Prahy neodmyslitelně patří soubor historických kamenných prvků z pražských staveb a zejména budí pozornost pět malovaných renesančních a barokních stropů. Vše bylo osazeno v budově při stavbě roku 1898.

Čtyři stropy jsou malovány na dlouhých úzkých deskách a je u nich jasně uvedeno místo, odkud byl strop přenesen. Pátý má čtvercový formát desek a není jistý jeho původ. Tato studie byla proto věnována podrobnému ikonografickému rozboru stropu a snaze vnést světlo do otázek kolem jeho původu.

Strop se skládá z devadesáti osmi přibližně čtvercových desek, malovaných temperou na křídovém podkladu na dřevě. Střední část stropu, složená z pěti desek s volutovým ornamentem, a patnáct malovaných trámů byly ke stropu připojeny až při instalaci v budově muzea v roce 1898. Zbylých devadesát tři desek je raně barokních. Texty na čtyřech deskách nejblíže ke středu pocházejí z Bible benátské (1506).

Střední kompozice je tvořena šedesáti deskami s motivy Starého zákona, po okraji je ze tří stran dvaadvacet desek zdobených novozákonními motivy. Ty jsou doplněny sedmi deskami s motivy hudebníků a školními výjevy.

Strop je signován jménem Samuel Klaus (Claus) a datován do let 1640 a 1641, další informace se nepodařilo dohledat. Při výzdobě stropu se autor inspiroval náboženskou grafickou tvorbou 16. století. V případě Starého zákona mnohdy pracoval s ilustracemi k Severýnově (1537) či Melantrichovým biblím (1549, 1556–1557, 1560–1561, 1570). Výjevy z Nového zákona vycházejí z dobových pašijových cyklů, zejména „Praecipua Passionis Domini Nostri. Iesu Christi mysteria“ z roku 1589.

Úroveň samotných maleb je možné označit jako „řemeslnou“.

Autor stropu, Samuel Klaus, mohl tyto předlohy znát, čemuž odpovídá i datace. Malé množství svatozáří a chybějící mariánské motivy ovšem nevylučují vazbu autora na prostředí, které mělo ještě blízko k utrakvistickému či luterskému vyznání, či případný vznik maleb před rokem 1621.

Jednoznačné určení motivů maleb ztěžuje velké množství přemaleb a laků, které zakrývají původní malbu. Tyto druhotné zásahy vznikly během dvou známých oprav, provedených v průběhu 19. století. V roce 1840 strop opravoval F. Messany, v roce 1898 před osazením v budově muzea pražský dekorační malíř František Štěpánek, jehož opravy mají značný podíl na současné podobě stropu. Jeho dílem je také malířské zpracovaní nových prvků a je pravděpodobné, že se podílel i na realizaci celkové kompozice stropu. Samotné osazení stropu v budově muzea prováděla pražská tesařská firma Antonín Kubeš.

Muzejní inventář i katalog o původu stropu mlčí. Původ se pouze odvozoval, a to buď z kláštera paulánů (čp. 390) na Starém Městě nebo domu U Pavlánských (čp. 403) na Malé Straně. Dokumenty z archivu Muzea Prahy a dostupná literatura ukazují spíše k malostranskému původu. Strop byl do sbírek muzea zakoupen velmi krátce před plánovaným osazením a archivní dokumenty naznačují, že pražský dekorační malíř František Štěpánek sehrál významnou roli také při jeho akvizici do muzejních sbírek.

K působení v muzeu při opravách maleb na osazovaných stropech se v roce 1898 dostal díky doporučení architekta Jana Zeyera, pro něhož úspěšně provedl podobný typ práce.

Štěpánek dokázal ředitele muzea Břetislava Jelínka a členy muzejního komitétu přesvědčit, že dokáže stropu, zachráněnému z domu čp. 403 U Pavlánských na Újezdě, vdechnout „původní“ epickou barevnou krásu biblických příběhů.

V roce 2022 byl strop v rámci rekonstrukce hlavní budovy muzea restaurován, průzkum byl zaměřen pouze na zjištěná poškození a opravy, nikoli na stáří stropních desek. Jelikož budova muzea v současné době funguje v řízeném režimu, zajišťujícím vhodné klima pro Langweilův model Prahy, který je v sále umístěn, není možné provést průzkum směřující ke zjištění stáří jednotlivých desek. Další průzkum by se proto měl (v provozně vhodné době) zaměřit na dendrochronologický a rentgenový průzkum a provedení podrobné analýzy předloh jednotlivých maleb, která díky pořízené dokumentaci může probíhat nezávisle na využívání budovy.

Literatura

BENEŠ, Jakub 1864: Evangelický chrám Salvatorský v Praze… Praha.

ČÍŽEK, Bohuslav 2002: Hudební Nástroje. Praha.

FUČÍKOVÁ, Eliška 2014: Rudolfínští mistři, katalog k výstavě. Praha.

HAMMERSCHMIDT, Jan Florián 1723: Prodromus Gloriae Pragenae. Praha.

HARLAS, František 1904: Co nám ze staropražských domů se zachovalo, Dílo. List věnovaný původní tvorbě české, hlavně dekorativní II, 106–118.

HENSLOVÁ, Barbora 2015: Renesanční malířská výzdoba kazetových stropů ve vybraných zámcích v Čechách. Nevydaná diplomová práce, Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, Praha.

LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ, Milada 1951: Virgil Solis a nástropní desky ve stát. zámku v Častolovicích. In: Zprávy památkové péče 11, 311–314.

LEŠER, Václav 1896: Adressář královského hlavního města Prahy a sousedních obcí Bubenče, Karlína, Smíchova, Král. Vinohrad, Vršovic a Žižkova. Praha.

LÍVA, Václav 1949: Berní rula 3, Pražská města. Praha.

MERHOUT, Cyril – WIRTH, Zdeněk 1940: Zmizelá Praha 2, Malá Strana, Hradčany. Praha.

RAZÝM, Daniel 2025: Nové poznatky o stropu Bajkového sálu na zámku Lemberku. In: Průzkumy památek 1/2025, 122–148.

RUTH, František 1094: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, 3. díl. Praha.

RUTH, František 1903: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, 1. díl. Praha.

SCHALLER, Jaroslav 1795: Beschreibung der königlichen Haupt und Residenzstadt Prag sammt allen darinn befindlichen sehenswürdigen Merkwürdigkeiten, II. Praha.

STÁTNÍKOVÁ, Pavla 2003: Městské muzeum Pražské roku 1883. In: Historica Pragensia I. Praha.

ŠRONĚK, Michal 2013: De sacris imaginibus. Patroni, malíři a obrazy Předbělohorské Prahy, Praha.

TOMAN, Prokop 1933: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha.

VLČEK, Pavel (ed.) 1999: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha.

VAŠICA, Josef 2001, Bible v české kulturní tradici. In: Josef Vašica, Eseje a studie ze starší české literatury, Opava–Šenov u Ostravy, 139.

VOIT, Petr, 2006: Encyklopedie knihy, Praha.

Staré tisky

AMMAN, Jost – SACHS, Hans 1568: Eygentliche Beschreibung aller Stände auff Erden hoher und nidriger, geistlicher und weltlicher, aller Künsten, Handwerken und Händeln…. Frankfurt nad Mohanem: Yale Universtity Library, Beinecke Rare Book and Manuscript Library, signatura (4B-Z4a-g4 (g4 blank).

HLAVSA, Jan – SOVA z Liboslavi, Václav – LAZAR Burian (eds.) 1506: Biblý Čžeská, v Benátkách tisstěná. Benátky: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, signatura NE 386.

MELANTRICH z Aventýna Jiří starší (ed.) 1570: Biblí česká, to jest všecka svatá Písma obojího Starého i Nového zákona. Praha: Národní knihovna České republiky, signatura 54.A.6.

PINDER, Ulrich, 1507: Speculum passionis domini nostri Ihesu christi … Norimberk.: Knihovna Akademie věd ČR, signatura TD 42.

Praecipua Passionis Domini Nostri. Iesu Christi mysteria, předloha Christoph Schwartz (1545–1595), ryl Johann Sadeler (1550–1600), 1589, Das Herzog Anton Ulrich-Museum Braunschweig, signatura 8 Bll., Ngl. XIV.143.97.

SEVERÝN z Kapí hory, Pavel (ed.) 1537: Biblij cžeska: Národní knihovna České republiky

signatura 54 A 000014.

VISSCHER Nicolaes I (ed.) 1659: Toneel ofte vertooch der Bybelsche historien. Amsterdam, Museum of Fine Arts Gent , inv. č. 2014-HE.

SADELER Johann (ed ) 1582–1600: Velryba vyvrhla Jonáše, Museum of Fine Arts Gent , inv.č. 2014-NY.

SADELER Aegidius 1600: Tři Marie vracející se od Kristova hrobu, 1600, Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby, inv. č. R 160578.

SADELER Aegidius 1607: Pražský hrad, Vladislavský sám, Muzeum hlavního města Prahy, inv.č. MMP H 011.226.

Periodika

Český lid, XI, 1902

Národní listy, 95, XXXVIII, 1898

• Obnovené staré stropy, Národní listy, 95, XXXVIII, 5. 4. 1898, 3.

Zdroje Muzea Prahy

Inventář Muzea Prahy

Katalog Muzea Prahy

CRHOVÁ, Elena – CRHA, Zdeněk 1975: Restaurátorská zpráva o stavu a opravě dřevěného malovaného stropu z v Muzeu hlavního města Prahy. Nevydáno, uloženo v oddělení konzervace sbírek MP. Praha.

FOŘTÍKOVÁ, Martina 2022: Restaurátorská zpráva Polychromované záklopové stropy a mezitrámové malby stěn Muzeum hlavního města Prahy Na Poříčí 52, Křižíkova, čp. 1554/II, uloženo v oddělení konzervace sbírek MP. Praha.

Archivní prameny

Archiv MP, Protokoly komitétu MP, 1894–1899, kr. 3, inv. č. 3

• Seznam účtů instalačních, protokol 17. 11. 1898, Archiv MP, Protokoly komitétu MP, 1894–1899, kr. 3, inv. č. 3, XIX/109/ 1898.

Archiv MP, Účty, rozpočty, zakoupené předměty, dary, vstupné, výplatní list, rozvrh dovolené, 1896–1901, kr. 5, inv. č. 5

• Rozpočet… na opravení stropu starého…, František Štěpánek, 24. 2. 1898, Archiv MP, Účty, rozpočty, zakoupené předměty, dary, vstupné, výplatní list, rozvrh dovolené, 1896–1901, kr. 5, inv. č. 5, XIX /129/1898.
• Rozpočet… na opravení obrazů starých…, František Štěpánek, 5. 3. 1898, Archiv MP, Účty, rozpočty, zakoupené předměty, dary, vstupné, výplatní list, rozvrh dovolené, 1896–1901, kr. 5, inv. č. 5, XIX /130/1989.
• Rozpočet, 20. 1. 1898, Archiv MP, Účty, rozpočty, zakoupené předměty, dary, vstupné, výplatní list, rozvrh dovolené, 1896–1901, kr. 5, inv. č. 5, XIX /134/1898.
• Rozpočet 31. 1. 1898, Archiv MP, Účty, rozpočty, zakoupené předměty, dary, vstupné, výplatní list, rozvrh dovolené, 1896–1901, kr. 5, inv. č. 5, XIX /135 /1898
• Rozpočet 11. 2. 1898, Archiv MP, Korespondence 1898, 1897/1898, kr. 8, inv. č. 6, XIX /11/1898.
• Výdaje a zakoupené předměty, protokol ze 7. 4. 1898, Archiv MP, Protokoly komitétu MP, 1884–1893, kr. 3, inv. č. 3, XIX/20/1898.
• Korespondence muzea, Stavebnímu úřadu hl. m. Prahy, odbor 7, 19.6.1946, č. j. 420.

Magistrát hlavního města Prahy I., AHMP 4, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), karton 289

Internetové zdroje

ČEP – Český ekumenický překlad: http://www.biblenet.cz/ [cit. 23-4-2024]

ČLP – Český liturgický překlad: https://bible.liturgie.cz/ [cit. 23-4-2024]

Klášter paulánů, památkový katalog – https://www.pamatkovykatalog.cz/klaster-paulanu-15800415 [cit. 23-4-2024].

https://www.britannica.com/ [cit. 23-4-2024].

Fotografie, celkový pohled na hlavní průčelí domu čp. 403 v ulici Újezd na Malé Straně, „Severův hostinec U Pavlánských“, autor Jan Mulač, 1893/1894, AMP sign. VI 59/3 https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A14CE913B67611DF820F00166F1163D4&scan=1#scan1 [cit. 23-4-2024].

Poznámky

[1] Výzdobu tvoří hudební nástroje, zbroj, erby, bájná zvířata a mytologické bytosti, exotické i středoevropské ptactvo a zvířena, rostlinné ornamenty, masopustní výjevy a nejsou pominuty ani drsně komické stránky všedního života.

Katalog MMP, 653, stropy, výtah ze zápisu:

Inv. č. H 003.431 – Malovaný záklopový strop z domu čp. 872/ II v Jindřišské ulici.

Inv. č. H 009.830 – Malovaný záklopový strop z domu čp. 407/I v Rytířské ulici (zbořen 1894).

Inv. č. H 009.834 – Malovaný záklopový strop z domu U Císařských č.p. 832/II na Václavském náměstí (zbořen 1895).

Inv. č. H 009.835 – Malovaný záklopový strop z domu U Císařských č.p. 832/II na Václavském náměstí (zbořen 1895).

[2] Text původního popisu.

„Schema stropu v budově Muzea hl. města Prahy na Poříčí. Pole jsou označena čísly a vepsán námět. Jsou to malby, které byly z pražských domů zachráněny a zde uschovány.“ Kresba perem, 36 × 19,2 cm, inv. č. H 053.755.

[3] Bible kralická, 1613, Svatováclavská bible, 1677, 1715, (Voit 2006, 111, 112).

[4] Starý zákon je vyobrazen zejména ve středním pásu stropu, řadách číslo 2–6, písmena B–N, pouze desky G2 a B4 nesou novozákonní témata.

[5] Řazení biblických knih za sebou se zde řídí Českým ekumenickým překladem (ČEP). Jména biblických postav jsou však používána podle Českého liturgického překladu (ČLP).

[6]„Formáty desek jsou značně rozdílné a tesařská úprava novějších trámů a zářezů pro příčky, které nesou kazety, je konstantní a nelze ji měnit.“ (Crhová–Crha 1975, 2).

[7] V rámci restaurátorského průzkumu bylo provedeno snímkování v UV luminiscenci, snímky z příručního digitálního mikroskopu a sondáž sondy barevných vrstev (Fořtíková 2022).

[8] Po druhé světové válce nalezneme v muzejním archivu dokumenty o opravě stropu z roku 1946, které hovoří o stropu pocházejícím z bývalého kláštera paulánů (Archiv MP, Korespondence muzea, Stavebnímu úřadu hl. m. Prahy, odbor 7, 19. 6. 1946, č. j. 420).

[9] Vycházela ze závěrů tridentského koncilu (1563) a Pražské synody (1605). Nařízení se vztahovala jak na církevní a veřejný, tak i na soukromý prostor (Šroněk 2013, 57–58).

[10] (Klášter paulánů, Památkový katalog). Ruthova kronika uvádí dům jako obecní majetek (Ruth 1903, 172).

[11] Ve sbírkách uložený Svatovařinecký graduál z roku 1581 dokládá značnou podporu a aktivitu místních v této farnosti. Graduál svatovavřinecký, rukopis, Praha, psáno latinsky, papír, malba, zlacení, pergamenová vazba, slepotisk, spony, 1581, 40,8 × 27,6 cm, 756 pp, HD 001.270.

[12] Obnovené staré stropy, 3. Redaktor jej sice zaměnil se stropem z domu U Císařských čp. 832/II, ale vzhledem k tomu, že je u všech ostatních stropů v muzeu znám původ, lze tento omyl snadno odhalit.

[13] Majitelka – vdova po šenkýři Kryštofovi Fernhaimbovi (Marta Forchhamová; Líva 1949, 135).

[14] Schaller 1795 (306), uvádí dům jako „U Pavlackých“, převzetí majitelem Josefem Koppem, zřízení střelnice v zahradě spolu s příslušným povolením.

[15] Český lid (1902/XI, 386–387, Pověsti o Libuši podle Hájka či jiných záznamů) uvádí název domu jako hostinec „U Pavlánů“, a údajně se právě zde měl nacházel legendární první pražský dům s prahem Libušina proroctví. Údajně ještě v 50. letech 19. století zde bylo vlevo od vjezdu schodiště do výčepu o třech stupních, třetí z nich měl být údajně z tvrdého červeného mramoru, který nahradil původní dřevěný práh a byl předmětem vlastenecké úcty.

[16] Vyobrazení hostince čp. 403 před zbouráním, tedy zjara roku 1894, ukazuje snímek ze sbírky fotografií Archivu hlavního města Prahy, sousední dům čp. 402 je již přestavěn (AHMP, Severův hostinec U Pavlánských, autor Jan Mulač, 1893/1894, AMP sign. VI 59/3).

[17] Podle Cyrila Merhouta a Zdeňka Wirtha nechal dům zbořit architekt Bertl (Merhout–Wirth 1940, 52). Novostavbu z let 1894–1895 projektoval arch. Ing. Otto Materna. Zkolaudována byla roku 1895 (Vlček 1999, 498).

[18] Popis z inventáře MP. Vývěsní štít výčepnický, Bakchus sedící na sudu, visí v kruhu z hada, štít pochází z domu U Pavlánských na Újezdě v Praze č. 403-III, 18. století, dřevořezba, polychromie, 72 × 88 cm, inv. č. H 009.493.

[19] V roce 1653 je uveden jako majitel městský rychtář Malé Strany Filip Prošvicer (Braušvicz; Líva 1949, 135).

[20] Adresa architekta Jana Zeyera, Újezd 27, čp. 402 (Lešer 1896, 694).

[21] Jeho firma se nacházela na adrese Štupartská 14, Staré Město. Uveden je jako František Štěpánek, malíř pokojů. (Lešer 1896, 600). V soupisu pražského obyvatelstva záznam odpovídá a dovídáme se ještě další informace z evidenčního listu. Zde je uvedeno povolání „malířský pomocník, dek.“ (dekorační malíř?), později změněno na „bankovní jednatel“. Narozen v Bělči u Rakovníka, 1862, do Prahy přichází 1883, od roku 1890 má firmu na adrese 647/I – č. orientační 14. Roku 1884 se oženil s Marií Bílkovou, narozenou 1857, v kostele sv. Haštala na Starém Městě (AHMP 4, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 [1920], karton 289, pořadové číslo 252).

[22] „Všechny desky byly celkově přemalovány a několikrát přelakovány nevhodnými laky, které průběhem času zhnědly. Původní temperová malba dřívějším lakováním částečně ztmavla a zprůhledněla a získala charakter olejomalby“ (Crhová–Crha 1975, 1).

[23] „Sondy jednotlivých vrstev malby prokázaly, že obrazy jsou malovány na nažloutlém křídovém podkladu v síle do 0,5 mm, pod nímž je tenký nátěr hnědé barvy. Bandáže přes suky a jiné defekty dřeva jsou papírové, čtvercového a podélného formátu přilepené klihem. Spoje desek jsou tmeleny křídovým tmelem nažloutlého zabarvení. Případné pozdější vysprávky a doplňky dřeva jsou provedeny ze starých desek se zbytky jiné starší výzdoby, která byla seškrabána“ (Crhová – Crha 1975, 2).

[24] https://www.britannica.com/art/conductor-music [cit. 23-4-2024].

[25] https://www.britannica.com/art/stringed-instrument/The-development-of-stringed-instruments [cit. 23-4-2024].

[26] V úvahu přichází rentgenový průzkum a dendrochronologické datování.

[27] Akademický malíř Maxmilián Boháč (1882–1957), spojený zejména s prostředím jižních Čech, se spolu s bratrem akademickým sochařem Josefem Boháčem (1890–1978) ve 20. letech 20. století účastnili restaurátorských prací při obnově a dostavbě svatovítské katedrály a Pražského hradu. Přátelili se také s F. X. Harlasem, tehdejším ředitelem Muzea hlavního města Prahy: https://www.muzeumvodnany.cz/muzeum-galerie/texty/174-o-autorech [cit. 23-4-2024].

[28] Při identifikaci předloh je důležitá silná přemalba, pravděpodobně z 19. století (Crhová–Crha 1975, 2), díky níž některé prvky mohly zmizet, změnit význam nebo se dokonce nově objevit.

[29] Dostupnost grafik ukazuje například Sadelerova rytina Vladislavského sálu , kde je v levém dolním rohu ve výklenku okna vyobrazen stánek s grafickými listy. Možná zde leží odpověď, jak se autor či investor stropu mohl dostat ke špičkové produkci německého a nizozemského původu z okruhu dvorských umělců Rudolfova dvora (Sadeler 1607, MMP H 011.226).

[30] Velryba vyvrhla Jonáše,1582–1600, předloha Dirck Barendsz (1534–1592), ryl a vydal Johann Sadeler (1550–1600), Museum of Fine Arts Gent , Inv. 2014-NY.

[31]Velryba vyvrhuje Jonáše na suchou zemi, in: Toneel ofte vertooch der Bybelsche historien, ryl Pieter Hendriksz Schut, vydal Nicolaes I Visscher, 1659, Museum of Fine Arts Gent, Inv. 2014-HE.

[32] Rytina pochází ze souboru osmi grafických listů Praecipua Passionis Domini Nostri. Iesu Christi mysteria, předloha Christoph Schwartz (1545–1595), ryl Johann Sadeler (1550–1600), 1589: Das Herzog Anton Ulrich-Museum Braunschweig, signatura celku 8 Bll., Ngl. XIV.143.97, 1589.

[33]Tři Marie vracející se od Kristova hrobu, 1600, předloha Bartholomeus Spranger (1546–1611), ryl Aegidius Sadeler (1570–1625/1629). Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby, inv. č. R 160578.

Předlohou grafiky byl Sprangerův obraz (1598) z oltářního retáblu z kapitulního kostela Všech svatých na Pražském hradě.

[34] Uvedeny jsou profese: loutnař, varhaník, harfy a loutny, tři hudci (Amman–Sachs 1568, 107r, 109r, 110r, 111r).

[35] „Gemalt von Samuel Klaus Anno 1640 u 1641. Renov. im Juni 1840 von F. Messany.“

[36] Článek Obnovené staré stropy v Národních listech (95, XXXVIII, 5. 4. 1898, 3), věnovaný osazení starých stropů v nové budově muzea na Florenci, uvádí jako autora maleb Daniela Clause. To opakuje i Prokop Toman (1933, 486) v Novém slovníku československých výtvarných umělců, který čerpá právě z tohoto článku. Jiné zmínky o autorovi nejsou. Stopu Samuela či Daniela Clause se nepodařilo najít ve fondech Archivu hlavního města Prahy, archivu Národní Galerie, mlčí také Berní rula z roku 1653. Bohužel stejná situace nastala u F. Messanyho. V Archivu hlavního města Prahy se nepodařilo najít záznam v Soupisu pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920). V uvedeném roce 1840 nebyl Messany zřejmě příslušný do Prahy. Rovněž soudobé pražské adresáře neposkytly žádnou stopu.

[37] Přehled desek opatřených nápisy s iniciálami. Vždy je uvedeno téma desky a nápis: A4 – smyčcové nástroje, na patníku: „C i.Fec.1640“; A6 – pán u spinetu, na židličce: „S.C.P.“; C2 – Jozue, na praporu: „1641 S.C.P.“; C7 – Izák a Rebeka, na soklu studně: „1640 S.C.A.“; B2 – Daniel v jámě lvové, na sloupu: „S.C.P.1641“; A2 – deska s námětem školy, u nohou učitele: „MH.S.C.“. Převažují iniciály S.C.P., což znamená „Samuel Claus pinxit“, jednotlivě jsou uvedeny iniciály „C.i. Fec.“, „S.C.A.“. Pro zkratku „MH.S.C.“ se nezdařilo nají uspokojivé vysvětlení. Otázka je, zda tyto zkratky nevznikly spíše chybným čtením a opravou při přemalbách. Tyto nápisy uvádí restaurátorská zpráva o stropu z roku 1975 (Crhová–Crha 1975, 2). V roce 2024 byla rozeznána písmena „SN“ na korouhvi ve výjevu ukřižování (G7). Zda se jedná o signaturu, není zcela zřejmé.

[38] Viz pozn. 2. Text původního popisu.

„Schema stropu v budově Muzea hl. města Prahy na Poříčí. Pole jsou označena čísly a vepsán námět. Jsou to malby, které byly z pražských domů zachráněny a zde uschovány.“ Kresba perem, 36 × 19,2 cm, inv. č. H 053.755.

[39] Výměna desek Ježíš před Pilátem (G2)/ Mojžíš dostává Desatero (J1).

[40] Základní zjištění o plánu H 053.755.

Nese pět typů desek.

1. Římská čísla označují pašijový cyklus Nového zákona, 24 ks, čísla I–XXII, XXI chybí, XX a XXII zdvojeno, jedna deska označena jako rezervní.
2. Arabská čísla označují Starý zákon, 58 ks, čísla 1–58.

Neurčené desky: 10 ks; špatně určené desky s tématy Starého zákona: 12 ks; špatně určené desky s tématem ze Starého zákona určené jako Nový zákon: 3 ks; špatně určená deska s tématem z Nového zákona jako Starý zákon: 1 ks.

Z toho záměna 1 (G2 za J1).

3. Písmena označena jako muzikanti, hudebníci, nápis, 7 ks: A–D, H, K, I.
4. Pět polí popsáno jako střed, neoznačená pole a dvě číslována jako 29 a 54 jako zdvojení čísel.
5. Čtyři nápisy.

[41] Restaurátorská zpráva z roku 2022 nález destičky neuvádí (Fořtíková 2022).

[42] Opis destičky s opravami:

„Řada oprav doložená nálezem destičky s poznámkami pracovníků z různých období zanechala markantní stopy na autentické malbě. Profilovaná příčka má tyto nápisy (seřazeno chronologicky):

1. Tabule maloval 1640–1641 Samuel Klaus – opravil renovit F. Messany 1840.
2. Strop tento prováděla firma p. A. Kůt r. 1898. Dělníci zaměstnáni na stropě byli tito: Josef Fiala, polit. okres Plzeň, Josef Burysek, polit. okres Karlín, Franz Pfefferman a Anton Rezek, oba polit. okres Král. Vinohrady. Toho času zahájili tesaři stávku dne 4. května, která trvala 4 týdny a odbyla se s prašpatným výsledkem.
3. R. 1898 opravil neznámý neodborník.
4. V 7. roce naší svobody A. D. 1925 v květnu byl tento strop opraven.

Konzervátor muzea K. Svoboda z Posázaví a akad. malíř Max Boháč z Volyně, akad. sochař Josef Boháč – bratři.

Nápis č. 2 byl velmi špatně čitelný, je psán slabě tesařskou tužkou, patrně proto je připojena poznámka č. 3. z roku 1925“ (Crhová – Crha 1975, 1).

[43] V adresáři z roku 1896 toto jméno uvedeno není.

 

Mgr. Jana Bělová, Ph.D.

Muzeum Prahy

e-mail: belova@muzeumprahy.cz