Rukopisy literární povahy a jejich různě rozsáhlé soubory tvoří v České republice součást fondů stovek institucí. Kromě knihoven, které by je měly uchovávat především, je najdeme i ve sbírkách muzeí a archivů, vysokých škol a ve vlastnictví církevních institucí i soukromých osob. Ve zhruba 150 případech jsou v těchto sbírkách uloženy i rukopisy středověké. Horní časovou hranici pro toto označení tvoří rok 1526 nebo – u kodexů, které je možné datovat jen orientačně – první čtvrtina 16. století. Způsob zpřístupnění jednotlivých fondů je různý, některé mají poměrně moderní katalogy, jiné jen základní pomůcky nebo jsou odborné veřejnosti téměř neznámé, případně se do literatury dostaly jen některé jednotliviny. Do této poslední kategorie spadají i rukopisy uložené v Muzeu hlavního města Prahy (dále jen Muzeum Prahy nebo MHMP). Souborný průvodce po rukopisných fondech v České republice uvádí ve sbírkách MHMP pouze jeden rukopis, Graduál svatovítský z let 1551–1552 (Tošnerová 2001, 117). V literatuře věnované dějinám umění ovšem byl registrován i Týnský misál a nedávno byly z fondů MHMP v publikaci věnované iluminovaným rukopisům v muzejních sbírkách podchyceny čtyři rukopisy, dva z nich pocházející z doby do začátku 16. století (Brodský–Šumová 2023, 275–286, č. 104–107). V letech 2024 a 2025 byly některé svazky ze sbírek MHMP digitalizovány, a to včetně všech pěti rukopisů středověkých.[1] Digitální obrazy těchto rukopisů (a některých novověkých kodexů ze sbírek MHMP) jsou nyní dostupné v digitální knihovně Manuscriptorium a z popisů vytvořených při digitalizaci vychází i tato studie, která chce v první řadě stručně charakterizovat tyto dosud v podstatě neznámé rukopisy. V jednotlivostech ovšem byly při její přípravě odhaleny i vazby mezi kodexy nebo texty, které v popisech v Manuscriptoriu ještě obsaženy nejsou.

Všechny středověké rukopisy ve sbírkách MHMP jsou jazykově latinské. Nejstarší z nich nese signaturu H 008.975. Je složen ze dvou samostatně vzniklých částí – obě psali různí písaři, liší se i úpravou textového zrcadla a mají odlišné filigrány, obě části je ale možné datovat do poslední třetiny 14. století, snad do jeho osmdesátých let. První část (ff. 1–54) obsahuje jednak soubor tří listů o smrti, důstojenství a zázracích sv. Jeronýma, jednak výklad modlitby Pater noster od Jordana z Quedlinburgu. Soubor jeronýmovských listů byl připisován současníkům tohoto církevního otce, jde však o texty vytvořené až ve vrcholném středověku. Šlo o mimořádně oblíbené literární dílo, jen z českých knihoven známé zhruba z 50 opisů (Weidmann 1997, 173–178). Detailnější výzkum jeho rukopisného rozšíření ale chybí, stejně jako v případě výkladu Jordana z Quedlinburgu. Druhá část obsahuje nedokončený opis Trojánské kroniky (Historia destructionis Troiae) Guidona de Columnis. Opis – vzhledem k chybějícímu závěru – zřejmě nemohl hrát roli v textové tradici vedoucí mj. k českým překladům, jde ale o rukopis, který patří k nejstarším známým z českých knihoven (evidence Vidmanová-Schmidtová 1962, 251–252, tento kodex neuveden). Rukopis je záznamem na předním přídeští k roku 1569 doložen v knižní sbírce kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském.

Obr. 1. Praha, Muzeum Prahy, H 008.975, přední přídeští. Záznam o zápůjčce rukopisu z knihovny kostela sv. Haštala Zikmundu Kaprovi z Kaprštejna v roce 1569

Rukopis H 008.974 lze podle filigránů datovat na přelom 14. a 15. století. Obsahuje jednak rozšířenou mnemotechnickou pomůcku Summarium bibliae a dále dva soubory kázání. Prvním z nich jsou kázání na pevné svátky a řada jeho textů pochází z pera oblíbeného autora, dominikána Peregrina z Opolí; druhý soubor je po obsahové stránce heterogenní. Pozornost věnovaná svátkům českých světců i české texty na počátečních a koncových stranách kodexu dokládají jeho český původ, žádné další provenienční údaje ale neposkytuje.

Kodex H 008976 byl podle kolofónů opsán v roce 1435, podle českých glos v jazykově českém prostředí. Jedná se o sborník morálně naučných textů, kázání a dalších děl, která jsou obvykle dochována v množství dalších opisů. Mezi taková díla patří např. Summa virtutum et vitiorum Viléma Peyraulta, Errores Iudaeorum in Talmut Theobalda ze Sézanne a také Elucidarium Honoria Augustodunensis. Tomuto encyklopedickému katechetickému pojednání byla věnována pozornost, i pokud jde o jeho výskyt v českém prostředí (Cermanová et al. 2021, 67–85, 189–220), tento kodex byl ale dosavadnímu bádání neznámý. Asi v šedesátých letech 15. století si tehdejší majitel rukopisu na jeho začátek vlepil opis doporučení nebo listu týkajícího se náboženské situace v Čechách v roce 1462 – v jeho textu je zmíněno vystoupení papežského legáta Fantina de Valle před králem Jiřím z Poděbrad a sněmem a jeho zajetí.[2] Jedná se o kratší verzi díla, které je v literatuře registrováno jako dopis utrakvisty Martina Lupáče kazateli Zacheovi. Ten byl prozatím znám pouze z rukopisu Městské knihovny v Budyšíně (Stadtbibliothek Bautzen) 8° 3.[3]

Obr. 2. Praha, Muzeum Prahy, H 008.976, přední předsádka recto. Výpisek z listu Martina Lupáče z roku 1462 vztahující se k náboženské situaci v Čechách

Rukopis H 008.973 obsahuje první díl biblického výkladu Postilla litteralis francouzského minority Mikuláše z Lyry. Šlo o rozsáhlé dílo, které i při úsporném zápisu zahrnovalo několik svazků, a tento první obsahuje výklad od knihy Genesis po Čtvrtou knihu Královskou. Podle filigránů a výzdoby je nejpravděpodobnější datace svazku do padesátých let 15. století.

Obr. 3. Praha, Muzeum Prahy, H 008.973, fol. 4v. Začátek výkladu Mikuláše z Lyry na knihu Genesis

Stejný písař napsal také rukopis Národní knihovny České republiky v Praze VI A 1, který tvořil druhý svazek kompletu Lyrova díla: na začátku obsahuje atypicky apokryfní Třetí knihu Esdrášovu, po níž už následuje pokračování H 008.973 od První knihy Paralipomenon po Knihu žalmů. Rukopis VI A 1 má sice na hřbetě novověkou signaturu a štítek s titulem, tyto provenienční údaje se ale nepodařilo spojit s žádnou knihovnou. Vzhledem k absenci těchto údajů na H 008.973 je pravděpodobné, že k rozdělení kompletu Lyrova díla došlo nejpozději v 18. století.

Obr. 4. Praha, Národní knihovna České republiky, VI A 1, fol. 134r. Začátek výkladu Mikuláše z Lyry na knihu Job ve svazku, který původně tvořil s rukopisem MHMP H 008.973 součást rozsáhlejšího kompletu

Misál určený pro kostel Panny Marie před Týnem (HD 001.272) pochází ze začátku 16. století a byl dosud znám především historikům umění. Datem non post quem jeho vzniku je rok 1521 uvedený na vazbě. Její řezané prvky ji řadí do úplného závěru užívání tohoto typu výzdoby v českých zemích (Hamanová 1959, 41–42).

Obr. 5. Praha, Muzeum Prahy, HD 001.272, přední deska. Vazba zdobená slepotiskem a řezaným údajem o objednavateli rukopisu „Missale fraternitatis Lete Curie 1521“

Rukopis nechalo pro Týnský chrám pořídit bratrstvo, snad literátské. Vznik těchto korporací je v českých zemích obecně doložen od konce 15. století. Zpráva o činnosti týnského bratrstva z roku 1512 (Palacký 1941, 279) je interpretována jako rozšíření činnosti staršího literátského kůru o procesí se svátostí, které se konalo každý čtvrtek.[4] Rukopis a jeho výzdoba jsou prozatím nevytěženým pramenem pro výzkum dějin této korporace – lze předpokládat, že jak heraldická výzdoba, tak monogramy, které tvoří její součást, se vztahují k jejím členům, kteří vznik rukopisu finančně podpořili. Identifikace osob skrývajících se za nimi ovšem předpokládá šíře založený prosopografický výzkum. Známé osoby spojené s týnským literátským bratrstvem uvádí Baťa (2001, 9), který nedůsledně využil také studii Z. Blechové (1975). Monogram WP v rukopisu odpovídá iniciálám jména univerzitního mistra Václava Pacovského, ovšem na fol. 74r je tento monogram zakomponován do soukenického erbu; druhý výskyt těchto iniciál následuje hned na fol. 74v. Mistr Václav Pacovský zemřel již roku 1513, což je s ohledem na svázání rukopisu HD 001.272 v roce 1521 poměrně brzy, monogram se tedy snad vztahuje k jiné osobě. Blechová (1975, 224) dále uvádí jako člena bratrstva staroměstského radního písaře Jakuba Vršovského, jehož by bylo hypoteticky možné spojit s iniciálami IW na fol. 120v, i on ale zemřel již na začátku roku 1514 (Palacký 1941, 299).

Obr. 6. Praha, Muzeum Prahy, HD 001.272, fol. 120v. Iluminátorská výzdoba rukopisu obsahující mj. erb s iniciálami IW

Podle staršího popisu byl součástí výzdoby i zlatý erb s černou orlicí se stříbrným perisoniem, u něhož bylo jméno „Margeta z Rahozyle“ (Beneš 1871–1873, sl. 402), který byl později vyříznut. Ani tuto osobu se ale prozatím nepodařilo identifikovat.[5] Další pozoruhodnou součástí Týnského misálu jsou texty věnované přípravě kněze na mši a jejímu provádění a zvláště proměňování a vysluhování eucharistie, které představují součást liturgických rukopisů jen ojediněle.

Popis jednotlivých kodexů byl zpracován podle Zásad popisu rukopisů.^[6] V případě sbírek kázání jsou uváděny incipity prvních tří a posledního sermonu příslušného souboru. V novějších katalozích rukopisů českých fondů nebo jejich částí bývají soubory kázání někdy rozepisovány na úroveň jednotlivých kázání, zde jsou rozděleny podle jednotlivých svátků nebo autorů a případná identifikace je uvedena v anotaci. Texty převzaté z rukopisu jsou uvedeny v uvozovkách, doplněné tituly v hranatých závorkách. Text incipitu a explicitu je uváděn bez uvozovek, obě tyto části oddělují znaky „… × …“; výpustky textu incipitu se vyskytují jen v případě zkrácených biblických citátů a jsou označeny trojtečkou. Slova „deus“, „dominus“ apod. jsou psána s malými počátečními písmeny, pouze „Trinitas“ s velkým T. Hranatými závorkami jsou v přepisu incipitů a explicitů označeny jednak identifikace biblických citátů, jednak nedochované, avšak odhadnutelné části a také omylem nezapsané krátké úseky v textu (obvykle jde o nevyznačené zkratky nebo omylem vynechaná písmena). Opravy, interlineární vpisky apod. jsou uváděny v kulatých závorkách. Pro značení biblických knih byl použit úzus zkratek Listů filologických.^[7] Za konzultace k jazykově českým textům a jejich transkripci děkuji Andree Hlaváčové Svobodové a Kateřině Volekové.

 

Popisy rukopisů

Praha, Muzeum Prahy, H 008.973

Čechy, XV med., pap., I + 523 + I ff. 31 × 21,5 cm, ilum., vazba soudobá

 

Psací látka: papír, pouze obaly krajních složek rukopisu (označeny jako fol. I vpředu i vzadu) pergamen.

Filigrány: v celém rukopisu řecký kříž v několika rozměrově odlišných variantách, které ale přes písmo nejsou vždy zřetelné. Jednotlivým variantám nejblíže Wasserzeichen-Informationssystem (dále WZIS) AT3800-PO-125558 (1452, přesněji časově zařazené varianty 1451–1455, jedna 1469), DE6300-PO-125567 (1456); WZIS AT3800-PO-125560 (1456, varianty 1457, 1456/1460); WZIS DE6180-Nr_67_1 (kolem 1456/1460, varianty 1456, 1457), DE6180-Nr_67_4 (kolem 1462/1464), DE8100-CodPoet227_999 (1457–1463); WZIS IT1365-PO-125528 (1456, varianta 1459), DE4860-Rep_IV_5_11 (1457, varianty 1456).

Skladba: (VI-4+1, fol. I, 8) + VI (fol. 20) + (VI-5, fol. 27) + (VI-8, fol. 31) + 7. VI (fol. 115) + (VI-1, fol. 126) + (VI-7, fol. 131) + 2. VI (fol. 155) + (VI-3, fol. 164) + (VI-11, fol. 165) + 29. VI (fol. 513) + (V+1, fol. 523, I). Fol. I vpředu i vzadu tvoří obaly krajních složek rukopisu. Z první složky chybí jeden list před fol. 1 a tři za fol. 4. Za fol. 27 chybí třináct listů, pět z konce jedné a osm ze začátku navazující složky. Za fol. 126 chybí jeden list z konce dvanácté složky, dále celá jedna vytržená složka a sedm listů ze začátku složky další. Za fol. 164 chybí tři listy z konce jedné a patrně jedenáct ze začátku navazující složky. Větší fragmenty vytrhaných listů se zbytky písma jsou v digitálním dokumentu v Manuscriptoriu obsaženy jako listy za ff. 27, 126, 164. Na koncích složek reklamanty.

Psací plocha: text psán ve dvou sloupcích v zrcadle 22 × 15 cm, 41–50 řádků na stránce. Inkoustem vyznačeny okraje zrcadla a sloupců, dále pouze na fol. 451vb linkování pro tabulku. Živá záhlaví uvádějící biblickou knihu, někdy i její kapitolu. Prázdná folia: 350v–357v, 516v–523v.

Foliace: neprovedena. V digitálním dokumentu v Manuscriptoriu byly digitalizovány i zbytky vytržených listů s textem, které jsou po příslušných listech označeny jako ff. 27 bis–27 septies, ff. 126 bis–126 vicies semel, ff. 164 bis–164 sexies.

Dochování: rukopis restaurován v roce 2013, rohy některých listů doplněny japonským papírem.

Písmo: jedna ruka, gothica cursiva, s některými prvky bastardy. Málo početné marginální poznámky kromě základní ještě jednou soudobou rukou.

Výzdoba: ornamentální iniciály v pravoúhlých polích o výšce osmi až jedenácti řádků textu, které jsou někdy doprovázeny rostlinnými motivy: 2rb: V, 4va: I, 158rb: V, 188rb: L, 238ra: D, 286va: I, 315va: S, 345va: I, 358ra: P, 405ra: F, 443ra: E, 485ra: P. Iniciály na ff. 4v, 358r, 443r doplněny zlacením nebo výzdobou bordur s rostlinnými motivy. Červené a modré iniciály o výšce tří nebo čtyř řádků textu, rubrikace, červené podtrhávání vykládaného textu, protrhávání majuskul a vyznačování odstavců a interpunkce. Ve výkladu zejména Exodu a Třetí knihy Královské vynecháván prostor pro nákresy biblických reálií, které text Mikuláše z Lyry někdy doprovázejí, zde ale nebyly doplněny.

Vazba: dřevěné desky potažené kůží zdobenou geometrickou slepotiskovou výzdobou. Po obvodu desek vymezen dvojitými linkami rámec, střední pole členěno ondřejským křížem tvořeným dvojitými linkami. Na obou deskách otisky po pěti kruhových puklách, u dvou na přední i zadní desce dochovány nýty po jejich uchycení. Zapínání dvěma koženými řemínky s háčkovými sponami, zachován jen fragment horního řemínku bez spony. Dochována obě kování spon na přední desce, horní zdobeno stylizovaným písmenem M, spodní květem. Přední deska svisle prasklá.

Vlastnické záznamy: v horní části hřbetu štítek se signaturou a titulem rukou 19. století „31. Biblia sacra V. T.“ Na hřbetě štítek se současnou signaturou. Na předním přídeští starší signatury „809“ (na štítku) a „Předsíň III B – 30“. Na přední předsádce verso tužkou opravovaná signatura „8979/B“. Na fol. 1r současná signatura a otisk razítka s erbem a opisem „Městské museum pražské“ (obojí se opakuje na ff. 4r a 516v, samotný otisk razítka na fol. 443v).

 

Podle výzdoby je rukopis lokalizován do Čech a datován kolem poloviny 15. století, podle filigránů je nejpravděpodobnější datace do doby kolem roku 1460, spíše před tento rok než po něm.

 

Literatura: Brodský–Šumová 2023, 275–276 (zde identifikováno jako bible).

 

1ra–516rb: [Nicolaus de Lyra: Postilla litteralis in Vetus testamentum, Genesis–Quartus liber Regum]

/// et intellectu et sic patet primum. Circa secundum considerandum, quod sub consideracione alicuius sciencie non solum cadit subiectum, sed eciam ea, que habent attribucionem ad ipsum … (2rb) Vidi in dextera sedentis super thronum librum scriptum intus et foris, Apok. V [Apc V,1]. Sicut dictum est in prologo precedenti, liber iste est sacra scriptura, qui dicitur scriptus exterius quantum ad sensum litteralem … (4va) In principio creavit deus celum et terram [Gn I,1] etc. Obmissis divisionibus curiosis accipio illam, que magis consueta est dici. Tota enim sacra scriptura dividitur in duas partes, videlicet in Vetus et Novum testamentum, ita quod licet tota sacra scriptura sit de deo tamquam de subiecto … (485ra) Sequitur quartus. Capitulum primum. Prevaricatus est [4 Rg I,1]. Postquam actum est de tercio libro de regno bipartito tempore, quo floruit, hic consequenter agitur de ipso tempore, quo cadere cepit. Et quia regnum Israel prius fuit infectum quam regnum Iuda, ideo defecit et captivatum fuit … × … constituit attingens a fine usque ad finem fortiter et disponens omnia suaviter, cui est honor et gloria in secula seculorum. Amen.

Text porušen vytržením listů na začátku a dále za ff. 4, 27, 126, 164. Obsahuje výklady na biblické knihy od Genesis po Čtvrtou knihu Královskou, rozsah výkladů: ff. 1ra–90ra Genesis, 90ra–158rb Exodus, 158rb–188rb Leviticus, 188rb–237vb Numeri, 237vb–286rb Deuteronomium, 286rb–315rb Josue, 315rb–345rb Soudců, 345rb–350rb Ruth, 358ra–404vb První Královská, 404vb–442vb Druhá Královská, 442vb–485ra Třetí Královská, 485ra–516rb Čtvrtá Královská. Jednotlivé knihy uvádí Repertorium Biblicum Medii Aevi [digital], č. 5829–5840; dále Glorieux 1934, č. 345f; Dragoun 2018 (rukopis neuveden).

 

Praha, Muzeum Prahy, H 008.974

Čechy, XIV/XV, pap., I + 191 + I ff. 29,5 × 20,5 cm, vazba dobová

 

Psací látka: papír, pouze obaly krajních složek rukopisu (označeny jako fol. I vpředu i vzadu) pergamen.

Filigrány: složka 1 (ff. 1–12): hlava jednorožce, ve WZIS jediné se stejnou orientací vůči osnově DE8100-PO-124981 a DE8100-PO-124982 (oba 1392), ve středním dvojlistu složky (ff. 6/7) volská hlava s hvězdou tvořenou jednoduchou linkou na jednoduché tyči s kruhem, nejblíže WZIS DE4500-PO-67919 (1397). Složky 2 a 3 (ff. 13–36): převážně volská hlava s hvězdou tvořenou jednoduchou linkou na jednoduché tyči, blízké WZIS DE4860-Ms1142_146, DE4860-Ms1142_188 (14./15. století). Složky 4–6 (ff. 37–70), vnitřní dvojlisty složek 2 a 3 (ff. 18/19, 30/31): zvon, nejblíže Wasserzeichen des Mittelalters (dále jen WZMA) AT2000-369_83 (kolem 1390/1395), AT5000-842_99 (kolem 1396). Složky 7 a 8 (ff. 71–94): zvon, nejblíže WZIS DE3225-Chart_B_155_27 (1390–1400), DE3315-GMXXVII.E.104._20 (kolem 1400), DE3315-GMXXVII.E.104._14 (kolem 1400, varianty 1402, 1403). Složky 9–13 (ff. 95–155): zvon, nejblíže WZIS DE6405-PO-40070 (1394), DE8100-PO-40069 (1397). Složky 14 a 15 (ff. 156–179): přesně neurčená volská hlava. Složka 16 (ff. 180–191): hlava mouřenína, nejblíže WZIS DE4500-PO-20535 (1401), DE5925-PO-20551 (1398), DE9090-PO-20555 (1399), DE2730-PO-20542 (1409).

Skladba: (VI+1, fol. I, 12) + 4. VI (fol. 60) + V (fol. 70) + 5. VI (fol. 130) + (VI-1, fol. 141) + VII (fol. 155) + 2. VI (fol. 179) + (VI+1, fol. 191, I). Fol. I vpředu i vzadu tvoří obaly krajních složek rukopisu. Jeden list je vyříznut za fol. 139. V části z ff. 13–155 na koncích složek uprostřed dole řada kustodů římskými číslicemi I–XII. V části rukopisu z ff. 156–191 na koncích složek reklamanty.

Psací plocha: text na ff. 1–12 psán v jednom sloupci v zrcadle 20,5 × 13,5 cm, na stránce deset řádků textu včetně číslování kapitol a interlineárních glos, které jsou vždy psány v odděleném prostoru, okraje zrcadla a linky pro text včetně jeho částí vyznačeny inkoustem. Text na ff. 13–155 psán ve dvou sloupcích v zrcadle 22,5–23 × 15 cm, 39–40 řádků na stránce, okraje zrcadla, sloupců a linkování připraveny inkoustem. Text na ff. 156–191 psán ve dvou sloupcích v zrcadle 19,5–20,5 × 13 cm, 39–43 řádků na stránce, okraje zrcadla a sloupců připraveny inkoustem. Prázdná folia: 12v.

Foliace: neprovedena.

Dochování: rukopis na prvních a posledních listech poškozen korozí kovových součástí vazby. Fol. 1r zašpiněno.

Písmo: ruka A: ff. 1r–12r, gothica cursiva, dvěma dalšíma rukama na fol. 1r zapsán jednak obsah, jednak poznámka o čtyřech významech biblického textu. Ruka B: ff. 13ra–155vb, gothica cursiva; ruka C: ff. 156ra–191rb, gothica cursiva. Na fol. 191v krátké poznámky dvěma dalšíma rukama.

Výzdoba: červené iniciály zdobené písařským ornamentem: 13ra: S, 100vb: H, 110rb: O, 129rb: V, 151vb: Q, 156ra: V. Červené iniciály o výšce obvykle dvou, maximálně až pěti řádků textu na začátcích jednotlivých kázání, rubrikace, červené vyznačování odstavců a protrhávání majuskul.

Vazba: dřevěné desky potažené kůží, bez výzdoby. Na obou deskách původně po pěti puklách ve tvaru bábovky, na přední po střední pukle dochován jen nýt, na zadní scházejí obě pukly na vnějším okraji. Zapínání dvěma řemínky s dírkovými sponami na zachované trny v přední desce, dochován pouze spodní řemínek, a to včetně zkrouceného koženého proužku připevněného ke sponě pro usnadnění otevírání. Obaly krajních složek rukopisu tvoří vodorovně nařezané proužky pergamenového rukopisu 14. století (dochovaná výška cca 5 cm) s částmi Graecismu Eberharda z Béthune, dochovány verše v rozsahu v. 42–164 kapitoly 26 (v edici Wrobel 1887, 235–241). Přídeští bez výlepu. Středy složek zpevněny svisle nařezanými proužky pergamenového rukopisu 14. století.

Vložené fragmenty: za fol. 47 vložen papírový útržek o rozměrech 1 × 10,5 cm použitý jako záložka, na něm fragmenty tří řádků latinského listu psaného rukou 14./15. století.

Vlastnické záznamy: na přední desce štítek s dobovým titulem „Peregrinus de sanctis et alia“ (poslední dvě slova asi dopsána později). Na fol. 1r rukou 15. století obsah rukopisu „Hic continentur primo in metris libri et capitula librorum tocius biblie. Item Peregrinus de sanctis. Item post Peregrinum sermones aliqui pulchri.“ V druhém poli hřbetu štítek se signaturou a titulem rukou 19. století „19. Výklad písma sv. latinský.“ Na tomto štítku současná signatura, která je zapsána také na částečně strženém štítku níže. Na předním přídeští starší signatury „811“ (na štítku), „III B 25“ a signatura současná. Na fol. 1r současná signatura a otisk razítka s erbem a opisem „Městské museum pražské“, otisk téhož razítka i na fol. 191v.

 

Rukopis je složen ze tří částí psaných různými písaři, které lze ale podle filigránů všechny datovat do doby kolem roku 1400. Podle svátků, k nimž jsou určena kázání na ff. 13–155, a českých textů je kodex českého původu.

 

1r: [Versus de ordine librorum bibliae]

Gen, Ex, Le, Numeri, Deutro, Iosue, Iudicum, Ruth … × … necnon et Iude, pariter dic Apocalipsim.

Na začátku invokace „Assit principio sancta Maria meo.“

 

1r: [De quattuor sensibus textus cum translationibus Bohemicis]

Historia docet, quid factum sit, tropoloya quid faciendum, alegoria quid credendum, anagoye quid sperandum. Historiacus řiezný (sic) … × … anagoycus vzhóruvedený neb vsrchvný (sic).

K českým slovníčkům čtyř smyslů textu srov. Voleková 2015, 175–187 (bez tohoto rukopisu).

 

1v–12r: [Pseudo-Alexander de Villa Dei: Summarium bibliae cum glossis interlinearibus]

Genesis. 1 Sex. Opera dierum in creacione celi et terre. 2 Prohibet. Dominus Adam et Ewam ne commedant de ligno vite. 3 Peccant. Adam et Ewa suasione serpentis … × … 22 Venio iam. Ego sum altissimus et primus et novissimus, principium et finis.

Na závěr písařská prosba „Finis adest operis, mercedem posco laboris.“ Doležalová 2012 (bez tohoto rukopisu); Repertorium Biblicum Medii Aevi [digital], č. 1175-1182,2.

 

13ra–155vb: [Peregrinus de Opolia (partim): Sermones de sanctis]

Incipit liber de sanctis et primo de sancto Andrea. Simili pena servus cum domino est est (sic) afflictus, Sapiencie XVIII° [Sap XVIII,11]. Filius dei condolens humano generi vexillum sancte crucis in medio mundi constituit, ut ad hoc signum dispersi et a deo divisi congregarentur … (13vb) De sancto Andrea. Relictis rethibus et navi secuti sunt eum, Ioh. [cf. Mt IV,20; Mc I,18]. Quidam dicunt: Frequenter predicatur nobis et nescimus, quid predicatur nobis. Si diceretur nobis in quid agendo iste sanctus vel ille, melius facerent … (14va) Andree. Rabi, ubi habitas, Io. [Io I,38]. In verbis istis duo notantur. Primo quia beatus Andreas vocavit dominum rabi, quia eius discipulus fuit, secundo ubi sit eius habitacio … (153vb) De sancta Katherina. Mulier in celo sole amicta … corona XII stellarum [Apc XII,1]. In verbis istis ostendit beatus Ieronimus, qualem habet beata Katherina statum, qualem domum, quales vestes, quale crinale. Si volumus scire, qualem habuit statum, dic quod virginalem … × … quasi a sompno excitatus, dum convaluisset, vitam suam fine bono terminavit. Rogemus dominum.

Na závěr písařská prosba „Finito libro sit laus et gloria Cristo.“ Část incipitů kázání se shoduje s kázáními Peregrina z Opolí, případně s řadou označenou jako sermones variati, srov. Schneyer 1972, 557–574; tato kázání nemají u odkazů níže uvedeného ani autora, ani použitý rukopis. Část kázání evidovaných u Schneyera vydal Tatarzyński 1997. V následujícím rozpisu podle jednotlivých svátků jsou uvedeny identifikace totožných nebo podobných incipitů podle Schneyerova repertoria, v řadě případů jsou ale explicity odlišné.

13ra–16vb: [Sermones quattuor de sancto Andrea]

Schneyer 1972, 564, č. 195–197, poslední kázání na ff. 15va–16vb nezachyceno.

16vb–21rb: [Sermones sex de sancto Nicolao]

První dvě kázání na ff. 16vb–18ra nezachycena, dále Schneyer 1978, 707, č. 78 (z rkp. München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 14899), kázání na ff. 18va–19va nezachyceno, Schneyer 1972, 564, č. 199, 200.

21rb–22ra: [Sermo de sancta Lucia]

Incipit podobný Schneyer 1972, 565, č. 201.

22ra–25rb: [Sermones quinque de sancto Thoma apostolo]

První dvě kázání na fol. 22ra–22vb nezachycena, Schneyer 1972, 565, č. 202, poslední dvě na ff. 23va–25rb nezachycena.

25rb–28va: [Sermones quinque de Nativitate Christi]

První dvě kázání na ff. 25rb–26rb nezachycena, Schneyer 1978, 726, č. 3 (z rkp. München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 19112), poslední dvě na ff. 26va–28va nezachycena.

28va–31va: [Sermones sex de sancto Stephano protomartyre]

První dvě kázání na ff. 28va–29vb nezachycena, Schneyer 1972, 565, č. 203, 204, poslední dvě na ff. 30vb–31va nezachycena.

31va–34rb: [Sermones quattuor de sancto Iohanne Evangelista]

Schneyer 1972, 565, č. 206, kázání na fol. 32rb–32vb nezachyceno, Schneyer 1972, 565, č. 207, na ff. 33va–34rb nezachyceno.

34rb–35rb: [Sermones duo de sanctis Innocentibus]

Schneyer 1972, 565, č. 209, kázání na ff. 34va–35rb nezachyceno.

35rb–36ra: [Sermones duo de sanctis Fabiano et Sebastiano]

Kázání na fol. 35rb–35va nezachyceno, poté Schneyer 1972, 565, č. 212.

36ra–37rb: [Sermones duo de sancta Agnete]

Kázání na fol. 36ra–36va nezachyceno, poté Schneyer 1972, 565, č. 213.

37rb–40vb: [Sermones quattuor de Conversione sancti Pauli]

Schneyer 1972, 565, č. 214, 215, dvě kázání na ff. 39rb–40vb nezachycena, pro první z nich srov. podobné incipity Schneyer 1976, 117, č. 88 a 225, č. 11.

40vb–43ra: [Sermones tres de Purificatione beatae Mariae virginis]

Schneyer 1972, 566, č. 217, kázání na ff. 41va–42va nezachyceno, Schneyer 1972, 566, č. 219.

43ra–44rb: [Sermo de sancto Blasio]

Nezachyceno.

44rb–45vb: [Sermones tres de Cathedra sancti Petri]

Srov. Schneyer 1972, 566, č. 220, 221, poslední kázání na fol. 45va–45vb nezachyceno.

45vb–48rb: [Sermones quattuor de sancto Matthia]

Schneyer 1972, 566, č. 222, 224, Schneyer 1980, 379, č. 9 (z rkp. Praha, Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta ve správě Archivu Pražského hradu, A CIII), Schneyer 1972, 559, č. 125.

48rb–49vb: [Sermones duo de sancto Gregorio]

Ani jedno kázání nezachyceno.

49vb–50va: [Sermo de sancto Benedicto]

Schneyer 1972, 559, č. 127.

50va–55rb: [Sermones septem de Annuntiatione beatae Mariae virginis]

Schneyer 1972, 566, č. 227, 567, č. 233, dva texty označené „notabile“ na ff. 52vb–53rb o radostech P. Marie a kázání na ff. 53rb–54ra nezachyceny, Schneyer 1972, 567, č. 232, 566, č. 230.

55rb–57va: [Sermones duo de sancto Georgio]

Kázání na ff. 55rb–56va nezachyceno, Schneyer 1972, 567, č. 235.

57va–60rb: [Sermones tres de sancto Adalberto]

První dvě kázání na ff. 57va–59va nezachycena, Schneyer 1972, 559, č. 131.

60rb–61rb: [Sermo de sancto Marco]

Schneyer 1972, 567, č. 236.

61rb–62ra: [Sermo in diebus Rogationum]

Schneyer 1972, 567, č. 237.

62ra–64va: [Sermones tres de sanctis Philippo et Iacobo]

Schneyer 1972, 559, č. 134 (v rkp. na závěr tohoto kázání poznámka „Cetera ut in Peregrino“), dvě další kázání na ff. 62vb–64va nezachycena.

64va–66vb: [Sermones duo de Inventione sanctae Crucis]

Kázání na ff. 64va–65vb nezachyceno, poté Schneyer 1978, 560, č. 104 (z rkp. München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 2631, podobný incipit také Schneyer 1980, 369, č. 90 z rkp. Praha, Národní knihovna ČR, XX A 11).

66vb–67va: [Sermo de sancto Iohanne Evangelista ante portam Latinam]

Schneyer 1972, 567, č. 241.

67va–70ra: [Sermones tres de sancto Vito]

Kázání na ff. 67va–68va nezachyceno, Schneyer 1972, 567, č. 243, kratší závěrečný text na ff. 69vb–70ra označený „notabile“ nezachycen.

70ra–75ra: [Sermones quinque de sancto Iohanne Baptista]

Úvodní čtyři kázání na ff. 70ra–73vb nezachycena, Schneyer 1980, 333, č. 93 (z rkp. Praha, Národní knihovna ČR, VI E 7, patrně blízký text také Schneyer 1980, 493, č. 67).

75ra–75vb: [Sermo de sanctis Iohanne et Paulo]

Schneyer 1972, 568, č. 247.

75vb–80va: [Sermones quattuor de sanctis Petro et Paulo]

První kázání na ff. 75vb–76vb nezachyceno (zde na začátku uvedeno „Thema require in Peregrino“). Dále Schneyer 1971, 441, č. 112 (Iohannes Contractus, také Schneyer 1980, 416, č. 30, z rkp. Praha, Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta ve správě Archivu Pražského hradu, F LXa), na fol. 77va rukou první poloviny 15. století marginálie „Contra Vik.“ (zřejmě Viklefistas nebo Viklef), na fol. 77vb je text druhotně rozdělen poznámkou „Alius sermo“. Další dvě kázání na ff. 78vb–80va nezachycena.

80va–84va: [Sermones tres de sancto Procopio]

Žádné z kázání nezachyceno.

84va–86vb: [Sermones duo de sancta Margareta]

Schneyer 1972, 568, č. 250, Schneyer 1974, 668, č. 578 (Thomas de Lisle, zde jako kázání de virginibus).

86vb–88ra: [Sermo de Divisione apostolorum]

Schneyer 1971, 441, č. 114 (Iohannes Contractus, také Schneyer 1980, 416, č. 31, z rkp. Praha, Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta ve správě Archivu Pražského hradu, F LXa).

88ra–94ra: [Sermones octo de sancta Maria Magdalena]

Schneyer 1971, 441, č. 115 (Iohannes Contractus, také Schneyer 1980, 416, č. 35, z rkp. Praha, Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta ve správě Archivu Pražského hradu, F LXa), Schneyer 1972, 568, č. 253, 254, pět kázání na ff. 91va–94ra nezachyceno.

94ra–97ra: [Sermones tres de sancto Iacobo]

Schneyer 1972, 568, č. 257, kázání na ff. 95rb–96ra nezachyceno, Schneyer 1972, 568, č. 258.

97ra–98rb: [Sermo de sancto Petro in vinculis]

Podobný incipit Schneyer 1972, 560, č. 149.

98va–100vb: [Sermones tres de sancto Laurentio]

Podobný incipit Schneyer 1972, 561, č. 150, kázání na fol. 99rb–99vb nezachyceno, Schneyer 1972, 569, č. 263.

100vb–104rb: [Sermones quattuor de Assumptione beatae Mariae virginis]

Schneyer 1972, 569, č. 266, 561, č. 151, kázání na ff. 102vb–103rb nezachyceno, Schneyer 1972, 569, č. 265.

104rb–107ra: [Sermones quattuor de sancto Bartholomaeo]

Schneyer 1972, 569, č. 270, dvě kázání na ff. 104vb–106rb nezachycena, Schneyer 1972, 569, č. 268.

107ra–107vb: [Sermo de sancto Augustino]

Podobný incipit Schneyer 1972, 569, č. 272.

107vb–109rb: [Sermones duo de Decollatione sancti Iohannis Baptistae]

Schneyer 1972, 569, č. 273, kázání na ff. 108va–109rb nezachyceno.

109rb–110rb: [Sermo de sancto Aegidio]

Nezachyceno.

110rb–114vb: [Sermones septem de Nativitate beatae Mariae virginis]

Kázání na ff. 110rb–111ra nezachyceno, Schneyer 1972, 570, č. 275, Schneyer 1978, 704, č. 29 (z rkp. München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 14899), dvě kázání na ff. 112vb–114rb nezachycena, Schneyer 1972, 570, č. 277, text na fol. 114va–114vb označený „notabile“ nezachycen.

114vb–117va: [Sermones tres de Exaltatione sanctae Crucis]

Schneyer 1972, 570, č. 278, kázání na ff. 115vb–116va nezachyceno, Schneyer 1972, 561, č. 156.

117va–120rb: [Sermones tres de sancto Matthaeo]

Kázání na ff. 117va–118ra nezachyceno, Schneyer 1972, 570, č. 280, 279.

120va–126ra: [Sermones quinque de sancto Wenceslao]

Uhlíř 1996, 191–192, č. 74, 173, č. 56, kázání na ff. 122vb–124rb nezachyceno, Uhlíř 1996, 204–205, č. 90 (= Schneyer 1972, 570, č. 281), Schneyer 1972, 572, č. 309 (zde označeno de dignitate hominis).

126ra–128vb: [Sermones tres de angelis seu de archangelo Michaele]

Schneyer 1972, 570, č. 284, 285, kázání na fol. 128ra–128vb nezachyceno.

128vb–129rb: [Sermo de sancto Luca]

Schneyer 1972, 570, č. 289.

129rb–130ra: [Sermo de Undecim millibus virginum]

Schneyer 1972, 570–571, č. 290.

130ra–133va: [Sermones quattuor de sanctis Symone et Iuda]

Kázání na fol. 130ra–130vb nezachyceno, Schneyer 1972, 571, č. 291, kázání na ff. 131va–132va nezachyceno, Schneyer 1974, 676, č. 32 (Thomas de Valcellis).

133va–137rb: [Sermones quattuor de Omnibus sanctis]

Schneyer 1971, 442, č. 129 (Iohannes Contractus, také Schneyer 1978, 705, č. 54 z rkp. München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 14899), Schneyer 1974, 424, č. 301 (Siboto), Schneyer 1972, 571, č. 296, kázání na ff. 136rb–137rb nezachyceno.

137rb–142vb: [Sermones septem de animabus seu pro defunctis]

Schneyer 1980, 535, č. 59 (z rkp. Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Theol. fol. 332), Schneyer 1972, 571, č. 299, následujících pět kázání nebo jejich dochovaných částí na ff. 138va–142vb nezachyceno (text za fol. 139 je poškozen vytržením listu).

142vb–143va: [Sermo de sancta Ludmila]

Nezachyceno, podobný incipit byl použit v kázáních na svátek sv. Anežky nebo Alžběty.

143va–146vb: [Sermones quattuor de sancto Martino]

Schneyer 1978, 706, č. 59 (z rkp. München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 14899), Schneyer 1972, 571, č. 301, poslední dvě kázání na ff. 145rb–146vb nezachycena.

146vb–149ra: [Sermones quattuor de sancta Elisabeth]

Schneyer 1969, 178, č. 400 (Aldobrandinus de Cavalcantibus), dvě kázání na ff. 147rb–148va nezachycena, Schneyer 1972, 571, č. 304.

149ra–150ra: [Sermo de sancta Caecilia]

Schneyer 1972, 563, č. 181.

150ra–151vb: [Sermones duo de sancto Clemente]

Schneyer 1972, 563, č. 185, Schneyer 1969, 178, č. 403 (Aldobrandinus de Cavalcantibus).

151vb–155vb: [Sermones quattuor de sancta Katherina]

Kázání na ff. 151vb–152va nezachyceno, Schneyer 1972, 572, č. 308, na ff. 152vb–153vb nezachyceno, Schneyer 1972, 563, č. 188.

 

156ra–191rb: [Sermones varii]

Vide arcum et benedic … in virtute glorie sue, Ecc. XLIII° [Sir XLIII,12–13]. Quia hodie virgo gloriosa assumpta est de presenti seculo et super omnes choros angelorum exaltata in celo in signum spiritualis pacis et reconciliacionis … (157vb) Sicut luna plena in diebus suis lucet, Ecc. II° [Sir L,6]. Quia in beata virgine incepit plenitudo temporis et plenitudo divini operis, ad Gal. IIII°: Ubi venit plenitudo temporis, misit deus filium suum [Gal IV,4] etc. … (159ra) Girum celi circuivi sola, Ecc. XXIIII° [Sir XXIV,8]. Notandum, quod beata virgo inter omnes sanctos complevit girum, id est circulum celi, scilicet ecclesie militantis et triumphantis, scilicet primo ipsa complevit circulum … (190va) Duo homines ascenderunt in templum et infra. Amen dico vobis, descendit hic iustificatus in domum [Lc XVIII,10–14]. In hoc ewangelio nota septem, que istum peccatorem converterunt et valent ad cuiuslibet peccatoris conversionem. Primum est spes, Crisostomus: Spe venie iste publicanus descendit orare … × … unde Psalmus: Confitebor tibi in toto corde meo etc.

156ra–171va: [Sermones novem de beata Maria virgine]

Šest kázání na ff. 156ra–162vb nezachyceno, Schneyer 1972, 40, č. 367 (Leo OCist.), kázání na ff. 169vb–170vb nezachyceno, Schneyer 1980, 335, č. 120 (z rkp. Praha, Národní knihovna ČR, VI E 7). V textu jsou i intertextové odkazy, např. na fol. 162vb „sed de hoc dictum est in precedenti sermone“.

171va–172va: [Sermo de sancta Cruce]

Nezachyceno.

172va–183ra: [Sermones quattuor de passione Christi et verbis eius in cruce]

První tři kázání na ff. 172va–176va nezachycena, poslední Schneyer 1980, 350, č. 142 (z rkp. Praha, Národní knihovna ČR, VIII F 25).

183ra–184va: [Sermo de beata Maria virgine]

Nezachyceno.

184va–186ra: [Sermo in die Parasceve seu in festo sanctae Crucis]

Schneyer 1980, 336, č. 144 (z rkp. Praha, Národní knihovna ČR, VI E 7).

186ra–187rb: [Sermo de sancta Elisabeth]

Schneyer 1980, 338, č. 170 (z rkp. Praha, Národní knihovna ČR, VI E 7).

187rb–188ra: [Sermo de beata Maria virgine]

Nezachyceno.

188ra–188va: [Sermo de sancto Iohanne Evangelista]

Schneyer 1969, 170, č. 283, 208, č. 700 (obě Aldobrandinus de Cavalcantibus).

188va–189va: [Sermo de sancta Anna]

Nezachyceno.

189va–190ra: [Sermo in capite ieiunii]

Schneyer 1978, 699, č. 30 (z rkp. München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 14812), méně podobné je Schneyer 1972, 54, č. 58 (Lucas de Bitonto).

190ra–190rb: [Sermo feria quinta post capitem ieiunii]

Schneyer 1969, 199, č. 658 (Aldobrandinus de Cavalcantibus) nebo Schneyer 1971, 652, č. 526 (Iohannes de Opreno).

190rb–190va: [Sermo dominica secunda post festum Trinitatis (?)]

Nezachyceno.

190va–191rb: [Sermo dominica undecima post festum Trinitatis]

Schneyer 1980, 623, č. 86 (z rkp. Trier, Stadtbibliothek 245/1380).

 

191v: [Modlitba]

Skrze řeč čtenie svatého rač obostřiti, Kriste,

srdce našeho pro slavnost hodu dnešnieho. Doveď nás Kristus královstvie svého skrze všech svatých orudovánie. Daj nám pán buoh všem hřiechóm odpuštěnie.

Na spodním okraji listu dále dvě krátké zběžně psané a zčásti otřelé poznámky.

 

Praha, Muzeum Prahy, H 008.975

Čechy, XIV ex., pap., 77 ff. 29 × 21,5 cm, ilum., vazba dobová

 

Filigrány: složky 1–5 (ff. 1–54): věž/most, vzhledově analogické jsou doloženy od konce 60. do konce 80. let 14. století, typ v rukopisu nemá ve stávajících databázích analogii, pokud jde o rozteč drátů osnovy, na něž je filigrán připevněn. Složka 6 (ff. 55–65): roh, nejblíže WZIS DE9090-PO-120498 (1387). Složka 7 (ff. 66–77): jiný typ rohu, nejblíže WZIS DE8085-PO-119868, FR8040-PO-120008 (oba 1389), DE8085-PO-119867 (1390), FR8040-PO-119988 (1385), a ojediněle zvon, blízký WZIS DE0795-M_I_15_147 (datován jen do poslední třetiny 14. a první třetiny 15. století).

Skladba: (VII-2?, fol. 12) + VI (fol. 24) + (VI-1, fol. 35) + (VI-4, fol. 43) + (VI-1, fol. 54) + (VI-1, fol. 65) + VI (fol. 77). Rukopis má zejména v první složce (ale i dále) řadu listů ve hřbetu slepovanou, a skladba proto není úplně jasná. Jistě chybí jeden list s textem za fol. 2 a nejspíše jeden prázdný na začátku rukopisu. Pět listů (jeden z konce třetí a čtyři ze začátku čtvrté složky) je vytrženo za fol. 35. Dva listy (poslední z páté a první ze šesté složky, zřejmě oba prázdné) chybí za fol. 54. V části z ff. 1–54 na koncích složek uprostřed dole řada kustodů, ve druhé složce slovní, ve čtvrté římskou číslicí. V části z ff. 55–77 je v první složce v dolním vnějším rohu dochováno číslování dvojlistů římskými číslicemi, na konci složky na fol. 65v reklamant.

Psací plocha: text na ff. 1–54 psán ve dvou sloupcích v zrcadle 22 × 15,5 cm, 36–39 řádků na stránce, okraje zrcadla, sloupců a linkování připraveny inkoustem. Text na ff. 55–77 psán v jednom sloupci v zrcadle 19,5 × 14 cm, 32–38 řádků na stránce, okraje zrcadla vyznačeny inkoustem (svislé jsou připraveny dvojitými linkami). Prázdná folia: 54v, 77v.

Foliace: neprovedena.

Dochování: rukopis silně poškozen vlhkostí, která způsobila i vyblednutí a zhoršení čitelnosti textu a inverzní otištění barevných inkoustů na protilehlých stranách, a červotočem. Rukopis byl podle fragmentů použitých k opravě poškozen asi ještě ve středověku.

Písmo: ruka A: ff. 1–54 a rubrika na fol. 55v, bastarda; ruka B: ff. 55–77, gothica cursiva.

Výzdoba: na fol. 1ra nedokončená ornamentální iniciála P o výšce osmi řádků textu zdobená zlacením, v borduře rostlinné prvky a zlaté terče. V textu na ff. 1–54 na začátcích kapitol červené, zelené, černé nebo růžové (zpočátku i dvojbarevné) iniciály o výšce dvou až pěti řádků textu, zpočátku okrové, později málo časté červené protrhávání majuskul, málo časté červené nebo zelené vyznačování odstavců. Na fol. 55r ornamentální iniciála L o výšce sedmi řádků textu, na ff. 55–77 na začátcích kapitol červené (ojediněle modré) iniciály o výšce tří nebo čtyř řádků textu, červené protrhávání majuskul a vyznačování odstavců. V celém rukopisu rubrikace.

Vazba: dřevěné desky potažené nezdobenou kůží. Na obou deskách původně po pěti puklách ve tvaru bábovky, na přední desce dochována jen středová pukla, na zadní desce chybí pukla v dolním vnějším rohu. Zapínání dvěma nedochovanými řemínky s dírkovými sponami na dochované trny v přední desce. Vazba poškozena červotočem, vnější rohy přední desky chybějí, potah zčásti potrhaný. Na začátku rukopisu na spodním okraji trojúhelník pergamenu o maximální šířce 4,5 cm, zřejmě část přelepu hřbetu souvisejícího s vazbou rukopisu. Přídeští vylepena papírem.

Vložené fragmenty: za fol. 6 vložen papírový útržek o rozměrech 3 × 2,5 cm s fragmentem latinského textu (nejspíše listu) psaného rukou 14. století, původně použitý patrně k opravě poškození rukopisu.

Vlastnické záznamy: na předním přídeští záznam o zápůjčce rukopisu v roce 1569 „Od pánův kostelníkův Svatého Haštala, P. Jiříka Krejčího, Václava Plavenského, Václava Pekaře, tato kniha z kapli mně Zikmundovi Kaprovi z Kaprštejna propůjčena k přečte[ní] v neděli před Hromnicemi Léta Páně etc. šedesátého deváté[ho] a zase jim téhož léta v pátek po Středopostí navrácena. Omnia ad laudem Dei S. K. A. K. [Sigismundus Kapr a Kaprštejn].“ Na hřbetě štítek se signaturou a titulem rukou 19. století „17. Sermones sancti Hieronymi.“ Na předním přídeští štítek s číslem „808“ a inkoustem současná signatura „8975“. Na fol. 1r otisk razítka s erbem a opisem „Městské museum pražské“ a současná signatura, otisk stejného razítka také na fol. 77v. Ve sbírkách Muzea Prahy bylo původně vedeno pod inv. č. HD 000032 (Pražský zádušní úřad. Různé bohoslužebné knihy z kostela sv. Jindřicha, zakoupené pro muzejní sbírky v dubnu 1893).

 

Obě části rukopisu psané různými písaři vznikly podle filigránů v poslední třetině 14. století. V 16. století byl rukopis uložen při kostele sv. Haštala na Starém Městě pražském, i podle písma je pravděpodobný jeho český původ.

 

1ra–19va: [Pseudo-Eusebius: Epistola de morte sancti Hieronymi ad Damasum]

Incipit epistola beati Eusebii ad Damasum, Portuensem episcopum, et ad Theodonium, senatorem Romanum, de morte gloriosi Ieronimi, doctoris eximii. Patri reverendissimo Damasio, Portuensi episcopo, et cristianissimo Theodonio, Romanorum senatori, Eusebius, olym Ieronimi sanctissimi discipulus, nunc vero eodem orbatus lumine pium dolorem ac suavissimum gaudium. Multiphariam multisque modis olim deus locutus est omnibus nobis per suum dilectissimum filium sanctum Ieronimum … × … vale igitur gloriose Ieronime, nostri semper faciens aput deum memoriam, ut tua valeamus piissima intercessione ab omnibus protegi nocuis et in futuro gaudia, que iam possides, adipisci. Amen.

Ed. Migne 1845, col. 239–282. Socii Bollandiani 1898–1899, č. 3866.

 

19va–23rb: [Pseudo-Augustinus: Epistola de magnificentia sancti Hieronymi ad Cyrillum (Epistola app. 18)]

Incipit epistola sancti Augustini, doctoris eximii, ad beatum Cirillum, secundum Ierosolimitanensem episcopum, de magnificencia eximii doctoris beati Ieronimi presbiteri. Gloriosissimi cristiane fidei athlete, sancte matris ecclesie lapidis angularis, in quo admodum firmata consistit, nunc vero in celesti gloria syderis radiantis olym Ieronimi presbiteri laudes, venerabilis pater Cirille … × … quod ea que optat idem Ieronimus potest continuo obtinere non enim suo aliqualiter defraudatur desiderio. Explicit epistola beati Augustini.

Ed. Migne 1845, col. 281–289; Migne 1865, col. 1121–1127. Socii Bollandiani 1898–1899, č. 3867; Weidmann 1997, 173–175 (rukopis neuveden).

 

23rb–35vb: [Pseudo-Cyrillus: Epistola de miraculis sancti Hieronymi ad Augustinum (Epistola app. 19)]

Incipit epistola beati Cirilli, episcopi Ierosolimitanensis, ad beatum Augustinum de miraculis beati Ieronimi, doctoris magnifici. Venerabili viro episcoporum eximio Augustino, Ypponensi presuli, Cirillus Ierosolimitanus pontifex et omnium sacerdotum infimus illius sequi vestigia, cuius in terris sanctitas radiare non cessat, illius, scilicet Ieronimi gloriosi, cuius memoria erit in benediccione in seculum seculi … × … et tanta vicia abhorrenda continue exerceret ///

Ed. Migne 1845, col. 289–326, text v rukopisu končí na col. 315; Migne 1865, col. 1126–1153, text v rukopisu končí na col. 1146. Socii Bollandiani 1898–1899, č. 3868; Weidmann 1997, 175–178 (rukopis neuveden).

 

36ra–54rb: [Iordanus de Quedlinburg: Expositio orationis dominicae]

/// quidem prologo ad evidenciam huius sacratissime oracionis dominice clariorem beatus Gregorius duo innuit … (36va) Pater noster, qui es in celis [Mt VI,9]. Iste liber dividitur in partes duas, scilicet in prohemium, in quo captatur benivolencia, et in partem executivam sive tractatum, in quo peticiones ordinantur, et inclusionem, qua peticionum confirmacio demonstratur … × … istius igitur sacratissime oracionis fructus et dona atque benedicciones nobis concedat auctor vite, filius virginis gloriosus, qui sit in secula seculorum benedictus. Amen.

Na závěr kolofón „Finita est hec glosa super dominicam oracionem proxima die post festum sancti Martini confessoris. Ora pro me, gloriose Ieronime.“ Bloomfield et al. 1979, srov. č. 8440.

 

55r–77r: [Guido de Columnis: Historia destructionis Troiae, incompleta]

Licet cottidie vetera recentibus obruantur, nonnulla tamen iam dudum vetera processerunt que sic sui magnitudine vivaci sunt digna memoria, ut nec ea cecis morsibus vetustas abolere prevaleat, nec exacti temporis antiqua curricula sopita taciturnitate concludant … (55v) Incipit liber primus de Peleo rege Tessalie inducente maliciose Iasonem, ut se conferat pro aureo vellere acquirendo. In regno igitur Thessalie, de predicte scilicet provinciis Romanie, cuius incole Mirmidones dicti sunt, quod nos hodie vulgari denominacione Salonicum appellamus, regnabat tunc temporis rex quidam iustus et nobilis nomine Peleus … × … esset igitur iuris racio ut, faventibus diis, qui superbis consueverunt.

Text nedokončen, fol. 77v, kde mohl pokračovat, je prázdné. Ed. Griffin 1936, 3–276, text v rukopisu končí na s. 51.

 

Praha, Muzeum Prahy, H 008.976

Čechy, 1435, pap., I + 311 ff. 30,5 × 21,5 cm, vazba soudobá

 

Psací látka: papír, list přilepený vpředu (fol. I) pergamen, tento list o menších rozměrech 27,5 × 18,5 cm.

Filigrány: složky 1–13 (ff. 1–156): volská hlava se sedmilistým květem na tyči tvořené dvěma sbíhajícími se linkami, nejblíže WZIS DE4620-PO-69406 (1437), DE1185-S498_146 (1430/1450, řada variant, časově přesně doložené obvykle ze čtvrtého desetiletí 15. století), DE5580-Clm3807_297 (1433), DE8100-HBX28_135 (1433–1436), DE5580-Clm6689_4 (1434–1438, řada variant, časově přesně doložené ze čtvrtého desetiletí 15. století). Složky 14–26 (ff. 157–311) a výlep přídeští: stejný typ ve dvou rozměrově odlišných variantách, jedné je rozměry blízký typ WZIS DE4860-Ms_1267_79 (datován jen začátek 15. století), druhá neurčena.

Skladba: (VI+1, fol. I, 12) + 24. VI (fol. 300) + (VI-1, fol. 311). Fol. I je listem přilepeným k fol. 1. Jeden list chybí za fol. 311. Na koncích složek uprostřed dole kustody, rámované obvykle kresbou jednoduchých svitků (prvních patnáct slovních, dále římskými číslicemi), vpravo dole reklamanty.

Psací plocha: text psán ve dvou sloupcích v zrcadle 21–21,5 × 15 cm, 32 řádků na stránce, inkoustem připraveny okraje zrcadla, sloupců i linkování. Část textu na fol. 221v psána v celé šířce strany a nerespektuje připravené zrcadlo. Prázdná folia: 75v, 172, 295v–311r.

Foliace: bez souvislé foliace, prvních 73 listů má v záhlaví soudobou foliaci římskými číslicemi použitou k odkazům v obsahu na ff. 74r–75r, poté má část z ff. 76–170 samostatnou soudobou foliaci I–XCV, která je opět použita k odkazům v obsahu na fol. 171, a část z ff. 173–203 má opět samostatnou foliaci I–XXXI. Zbytek rukopisu není foliován vůbec.

Písmo: ruka A: fol. Ir, bastarda; ruka B: fol. Iv, bastarda; ruka C: ff. 1ra–295rb, gothica cursiva, incipit na fol. 227va gothica libraria; ruka D: fol. 311va, gothica cursiva. V rukopisu korektury a marginální přípisky, které se koncentrují hlavně do díla Viléma Peyraulta a až na výjimky jsou psány jednou další rukou, gothica cursiva.

Výzdoba: na fol. 1ra červeno-černá iniciála S zdobená písařským ornamentem. Rubrikace, červené, ojediněle červeno-černé iniciály o výšce obvykle dvou nebo tří řádků textu, červené podtrhávání úseků textu, protrhávání majuskul, vyznačování odstavců a interpunkce.

Vazba: dřevěné desky potažené kůží, bez výzdoby. Na obou deskách po pěti puklách ve tvaru kardinálského klobouku, zapínání dvěma nedochovanými řemínky s dírkovými sponami na dochované trny s kruhovými podložkami v přední desce. Přídeští vylepena papírem. Na výlepu předního přídeští různé krátké poznámky, související převážně s hříchy a tresty za ně, které postihly i celá města. Na výlepu zadního přídeští překladová glosa „benedixit – předpověděl“ a poznámka „Nota bene: Avis volans in ahere nichil timet, sed volans in tera in periculis est. Avis, qui vocatur bscors (?) in teram cadet, sed sobol usque ad celum volat.“ (morálně naučná sentence se stejným začátkem také na předním přídeští). Středy složek zpevněny vodorovně nařezanými pergamenovými proužky rukopisu asi 14. století. Na ořízce nalepeny hledáčky, z větší části otrhané.

Vlastnické záznamy: v horní části přední desky stopy po nedochovaném štítku. V druhém poli hřbetu štítek se signaturou a obsahem rukou 19. století „18. Kniha obsahující morální poučení.“ (závěr poškozen) a níže štítek se současnou signaturou. Na předním přídeští štítek s číslem „312“, údaj „III 24“ a datace „Ano“ (sic) „D. 1435.“ Na ff. Iv a 1r současná signatura a otisk razítka s erbem a opisem „Městské museum pražské“, otisk razítka se opakuje i na fol. 295v.

 

Rukopis je podle českých glos českého původu a je kolofóny datován do roku 1435. Podle textu na doplněném foliu I byl v šedesátých letech 15. století patrně užíván v utrakvistickém prostředí.

 

Ir: [Recommendationes pro compactatis tenendis (Martinus Lupacius: Epistola ad Zacheum, pars)]

Si adversarii calicis presertim moderni apostate facti alloquerentur sacerdotes simplices vel evocarent eos ad disputandum pro fide, tunc scilicet adversariis illis potestis dicere: Iam disputaciones preterierunt, iam conclusiones predicantur … × … sufficit autem eis mittere unum sexternum magnum plenum veritate propter nostros et compactatorum sentenciam propter ipsos. Hoc vobis, domine Mathia (?).

Závěrečné jméno nejasné, poškozené vyškrabáním, po něm ještě dvě rozmazaná slova. Srov. výše v úvodu.

 

Iv: [Orationes]

Memento, dulcissime Ihesu, mei peccatoris et conserva in virtute tua dando perseveranciam in omnibus bonis … × … liberando a penis inferni perducere digneris ad requiem sempiternam.

 

1ra–171vb: [Guilelmus Peraldus: Summa virtutum et vitiorum cum indicibus]

Kaeppeli 1975, č. 1622 (rukopis neuveden); Bloomfield et al. 1979, č. 5601, 1628.

1ra–73vb: [Summa virtutum]

Si separaveris preciosum a vili, quasi os meum eris, Ieremie [Ier XV,19]. Preciosum est anima, Proverbiorum: Mulier animam, animam viri preciosam rapit [Prv VI,26] … × … et ego dispono vobis, sicut disposuit mihi pater regnum, ut edatis et bibitis super mensam meam in regno meo, quo nos perducat, qui sine fine vivit et regnat Ihesus Christus. Amen.

Na začátku invokace „Sancti spiritus assit nobis gracia.“

74ra–75ra: [Index Summae virtutum]

Sequitur registrum supra Summa virtutum. Primo de virtute et quid virtus sit, folio primo I°. In secundo de fide II°. Quod sit una fides christiana II° … × … Triplex est pax LXXIII. De persecucione ibidem.

76ra–170vb: [Summa vitiorum]

Dicturi de singulis viciis ante omnia ostendemus doctrinam perutilem esse per hec, quod vicia summo studio et diligencia sunt vitanda, vitari autem non possunt, nisi cognoscantur … × … ultimo ad commendacionem silencii potest valere illud Sapiencie: Locutum aliquando penituit, tacere vero numquam.

Na závěr kolofón „MCCCCXXXV° Six de ci ro [6. 8. 1435]. Laus tibi sit Christe, nam liber explicit iste.“

171ra–171vb: [Index Summae vitiorum]

Registrum supra Summa viciorum hic notatur. Primo quod vicia summo studio et diligencia sunt vitanda, primo folio. De vicio gule, I° folio. Contra vicium gule quatuor sunt remedia III° … × … De indiscreta taciturnitate CVIIII. De remediis peccati ligue CX.

 

173ra–204ra: [Honorius Augustodunensis: Elucidarium]

Incipit prologus cuiusdam magistri in librum Lucidarium modo tali. Sepius rogatus a condiscipulis quasdam questiones enodare inportunitas illorum non fuit facultas negando obviare … Sequitur interrogacio discipuli et deinde magistri responsio et sic per ordinem huius libri. Discipulus interrogat magistrum dicens: Gloriose magister, rogo, ut ad inquisita mihi ne pigriteris respondere ad honorem dei et utilitatem ecclesie … × … in sanctorum glorificacione et videas regem glorie in suo decore et videas bona Ierusalem omnibus diebus vite sue. Magister: Amen.

Na závěr kolofón „Finito libro sit laus et gloria Christo. Amen. Anno domini M° CCCC XXXV Gor gon Proth“ [9. 9. 1435]. Ed. Migne 1854, col. 1109–1176. K textu v českém prostředí Cermanová et al. 2021, passim (bez tohoto rukopisu).

 

204ra–220vb: [Alphonsus Bonihominis: Epistola rabbi Samuel de Fez de adventu messiae, missa rabbi Isaac, versio B]

Incipit epistola translata de Arabico in Latinum per fratrem Alfonsum Bonihominis Hyspanie ordinis predicatorum, que epistola cuius sit aut condicionis adiective et ad quid valeat, prohemiolum ipsius epistole plenius enarrabit cum tytulo, qui est talis: Epistola, quam scripsit magister Samuel Israhalita oriundus de Suz civitate regis Marochitani ad rabi Ysaac, magistrum synagoge, qui est in Suz in Lynez in regno predicto. Veverendissimo (sic) in Christo patri, fratri Hugoni magistro ordinis fratrum predicatorum dignissime ac sacrosancte pagine professori, cuius subditus sum, Alfunsus Bonihominis Hyspanus promissam obedienciam promptam semper in omnibus et devotam. Cum ergo propter pravitatem (sic) nostram … (204va) Conservet te deus, o frater, et manere te faciat usque terminetur illa captivitas nostra et congregetur illa dispersio nostra et apropinquet spes nostra … × … et qui dixit se nunccium dei contra deum et et (sic) eius scripturam docuit, ut corruptus homo penitus et ignorans. Et ego frater Alfonsus Bonishominis Hyspanus amore et instancia vestri hoc edidi ad translacionem illorum, quam feci nuper magistro ordinis vestri de epistolis Samuelis. Deo gracias. Conservet vos ordini nostro dominus Ihesus Christus per multa tempora in sua gracia et amore. Parisius per manum modici servi vestri Alfonsii in nomine domini misericordia miserantis, in quem speramus. Deo gracias.

Kaeppeli 1970, č. 146 (rukopis neuveden); Repertorium Biblicum Medii Aevi [digital], č. 1183,1.

 

221ra–221v: „Incipit divisio librorum Veteris et Novi testamenti per ordinem“

Vetus testamentum continet leges et prophetas et ayographos. Primus ordo Veteris testamenti, scilicet lex, quam Hebrei thira nominant, Penthatencum, id est quinque libros Moysi continet … × … quod de veteri et novo populo, quod de presenti seculo et de futuro regno atque iudicio.

 

221v: [Alphabetum Hebraicum]

Alleph, beth, gymel, deleth … × … coph, roz, syn, thaph.

 

221v: [Versus de libris bibliae cum notis interlinearibus]

Genesis (i. l.: libri Moysi), Ex (i. l.: -odi), Levi (i. l.: talis liber, -ticus), Numeri (i. l.: talis liber), Deutronomusque (i. l.: talis liber) … × … una Ia (i. l.: -cobi), Petri due, Io ter (i. l.: -hannis tres), una Iud (i. l.: Iude), Apocalipsis (i. l.: Revelacio, quam Iohannes scripsit).

 

221va–222ra: „Versus“ [de vita Christi]

Absque dolore paris, stella Maria maris, Christus adoratur, aurum, thus, mirra litatur … × … mittitur a celis salvator in igne fidelis, iungitur assumpta Christo pia virgo Maria.

 

222ra–227va: [Theobaldus de Sexannia: Errores Iudaeorum in Talmut]

Sequitur liber Iudeorum, qui et thalumuth appellatur. Thalamut doctrina Iudeorum dividitur in quatuor libros, quorum quilibet appellatur czozer, ut enim omnes libros vocamus bibliam. Habet tamen quidam speciale nomen, primus vocatur mehez, id est terminus … × … item continet fabulas hystrionicas, scilicet quod uxor gygantis urinavit, quod fere submerserat XII exploratores. Pfoy, pfoy, quis audivit talia. Expliciunt excerpta talmut contra Iudeos, lege et videbis.

Kaeppeli–Panella 1993, č. 3672 (rukopis neuveden).

 

227va–295rb: [Iohannes de Bellobeco?: Sermones quadragesimales]

Feria IIII^a in capite ieiunii. Tu autem, cum ieiunas, unge caput tuum, Mt. VI° [Mt VI,17]. In hoc ieiunii capite notandum est nobis, ut ieiunemus, quatenus nostra ieiunia deo sint accepta, nobis eciam fructuosa. Ad hoc autem inter alia quatuor sunt necessaria … (229rb) Feria V^a. Domine, non sum dignus, ut intres sub tectum etc. Mt. VIII° [Mt VIII,8]. Attendendum quod humilitas huius centurionis nobis preponitur in exemplum et gracia nota est huius quantum ad IIII^or. Ex humilitate habet se reputare indignum … (230vb) Feria VI^a. Estote perfecti, sicut pater vester celestis perfectus est, Mt. V [Mt V,48]. Secundum Apostolum ad perfeccionem semper tendere debemus, ut dicitur Ebre. VI°. Dicit igitur: Perfecti estote. Intellige imitacione, non equalitate … (294ra) Venite exultemus in lumine dei nostri, Ysaie II° [cf. Is II,5]. Lumen radiosissimum et preclarum omnium animarum, angelorum et hominum est unigenitus dei filius, unde Augustinus: Veritas lumen animarum, angelorum et hominum non nisi deus est … × … ipsa ergo ab erumpnis huius mundi suis precibus nos eripiat, qui sine fine vivit et regnat. Amen.

Na závěr kolofón „M CCCC XXXV° Fran cis cus Marcus [4. 10. 1435]. Tibi laus, tibi gloria, tibi graciarum accio, o sancta Trinitas et indivisa unitas. Amen.“ a jinou rukou dopsaný text „Anno domini M CCCC XXXV. Omnia creavit homini prius quam hominem et subiecit ei omnia et propter ea debet homo maiorem redere racionem quam alli.“ Identifikace souboru podle Schneyer 1971, 351–354. Podle srovnání incipitů jsou v rkp. obsažena kázání č. 29–37, kázání na ff. 241va–242vb s odlišným incipitem, č. 39–42, dvě kázání na ff. 248va–251ra s odlišnými incipity, č. 45–53, kázání na ff. 264vb–266ra s odlišným incipitem, č. 55–73, 75 a kázání na ff. 294ra–295rb s odlišným incipitem. Explicity většiny kázání v rkp. jsou odlišné, v řadě případů jsou kázání na konciasi odkud rozšířena o sentenci z bible nebo církevních autorit.

 

311va: [Excerpta patrum]

Augustinus: Surgunt ydeote et recipiunt celum et nos cum doctrinis nostris in infernum demergimur.

Gregorius III° libro in Moralibus: Sunt nonnulli, qui dum parva agunt, de ipsis magna sensiunt, et sunt nonnulli, qui nihil virtutis agere student, sed tantum alios peccari conspiciunt, iustos se in eorum in comparacione conspigantur. Hec ille.

Tento výpisek pochází z díla Gregorius papa I.: Moralia, liber 3, cap. 31, par. 60, ed. Migne 1862, col. 629B–629D.

 

Praha, Muzeum Prahy, HD 001.272

Čechy (Praha), XVI in. (non post 1521), perg., I + 339 ff. 41,5 × 28,5 cm, ilum., notace, vazba soudobá

 

Skladba: 1 (fol. I) + II (fol. 4) + III (fol. 10) + (I-1, fol. 11) + (V-1, fol. 20) + (V-2, fol. 28) + 5. V (fol. 78) + (V-2, fol. 86) + V (fol. 96) + (V-1, fol. 105) + (V-2, fol. 113) + (V-1, fol. 122) + V (fol. 132) + (II-1, fol. 135) + (IV-1, fol. 142) + (V-1, fol. 151) + 2. V (fol. 171) + (IV-1, fol. 178) + 3. V (fol. 208) + (V-1, fol. 217) + V (fol. 227) + (V-2, fol. 235) + (V-2, fol. 243) + (V-2, fol. 251) + 3. V (fol. 281) + (V-1, fol. 290) + V (fol. 300) + (V-1, fol. 309) + 3. V (fol. 339). Za fol. 11 je zřetelný pozůstatek vyříznutého listu z doplněného dvojlistu, toto chybějící folio ale mohlo být prázdné. Za ním chybí ještě jeden list ze začátku další složky. Dále po jednom listu chybí za ff. 20, 25, 82, 86, 98, 110, 113, 119. Za fol. 135 chybí poslední list ze složky s prefacemi, jeden dvojlist a první list ze složky s mešním kánonem. Po jednom listu dále chybí za ff. 142, 177, 209, 231, 232; dva za ff. 239 a 246; jeden za fol. 281. Ve složce z ff. 291–300 patrně došlo k opisovačskému omylu a původní popsané dvojlisty byly zčásti rozřezány a nově sestaveny. Jeden list chybí za fol. 302. Na koncích složek částečně dochovány reklamanty. Dvojlisty v dolním vnějším rohu značeny arabskými číslicemi 1–5, značení často oříznuté.

Psací plocha: text psán zpravidla ve dvou sloupcích v zrcadle 28–30 × 18–19 cm, 36 řádků (případně devět notových osnov s textem) na stránce, okraje zrcadla, sloupců a linkování připraveny inkoustem. Mešní kánon psán v jednom sloupci v zrcadle cca 28,5 × 17,5 cm, 19 řádků na stránce. V jednom sloupci dále psána ff. 1–4, 92v–96r, 122–135 s notovanými částmi, kalendář psán v zrcadle 30 × 19 cm, 31–32 řádků na stránce a kromě sloupce pro svátky jsou inkoustem připraveny i užší sloupce v levé části zrcadla pro další kalendářové údaje. Prázdná folia: 339v.

Foliace: rukopis obsahuje soudobou foliaci červeným inkoustem začínající číslem II na fol. 12 (číslo I bylo na předchozím vyříznutém listu), značení končí CCXCV na fol. 307 (nefoliovány preface, mešní kánon a závěr se sekvencemi). Foliace byla použita k odkazům v úvodním kalendáři i v dalších rubrikách rukopisu, i když nebyla doplněna vždy, a používá ji i popis rukopisu F. Beneše.

Dochování: text misálu poškozen vyřezáním listů, patrně převážně iluminovaných (viz Skladba), začátky a konce jednotlivých textových oddílů jsou proto často poškozeny. Ff. 73 a 74 na spodním okraji rozříznuta. Okraje některých stran zašpiněné.

Písmo: ruka A: ff. 1–4, bastarda; ruka B: ff. 5–339, bastarda, mešní kánon na ff. 136–142 gothica libraria, vzhledem ke zcela odlišnému charakteru písma nelze o totožnosti písařské ruky jednoznačně rozhodnout; ruka C: doplněná modlitba na fol. 11ra, bastarda.

Výzdoba: 20ra: ornamentální iniciála D; 61r: ornamentální iniciála L, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: cech soukeníků; 74r: ornamentální iniciála D, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: cech soukeníků s monogramem WP; 74v: anděl jako symbol sv. Matouše, ornamentální iniciála I, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: štít s monogramem WP; 79r: lev jako symbol sv. Marka, bordura s rostlinnými motivy a jelenem; 118v: ornamentální iniciála B, bordura s rostlinnými motivy a sovou, heraldická výzdoba: štít se značkou, lomená linka zakončená na obou koncích křížem; 119r: ornamentální iniciála C, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: štít se značkou, linka ve tvaru písmene Z zakončená šipkami; 120ra: ornamentální iniciála I; 120v: ornamentální iniciála P, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: štít s monogramem IW; 122r: v borduře vážení sudu, ornamentální iniciála P, bordura s rostlinnými motivy; 198v: ornamentální iniciála D, bordura s rostlinnými motivy a jelenem, heraldická výzdoba: štít s monogramem MD a zkříženými lomenými linkami, z nichž jedna je zakončena křížem; 207v: ornamentální iniciála S, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: štít s monogramem A, z něhož vyrůstá kříž; 217r: ornamentální iniciála P, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: erb s bílým kozorohem v červeném poli; 267r: ornamentální iniciála G, bordura s rostlinnými motivy a ptákem, heraldická výzdoba: štít s monogramem PC a dvojicí linek, jedna ve tvaru písmene P, druhá zakončená křížem; 276r: ornamentální iniciála D, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: štít s monogramem KS a dvojicí zkřížených lomených linek doprovázených čtyřmi body; 279r: ornamentální iniciála L, bordura s rostlinnými motivy, heraldická výzdoba: červený erb se stříbrným srdečním štítkem probodeným šípem přirozených barev; 312r: ornamentální iniciála G, bordura s rostlinnými motivy a ptákem, heraldická výzdoba: erb se zlatým jednorožcem v modrém poli. Rubrikace, červené nebo modré, někdy i dvojbarevné iniciály o výšce jednoho až pěti řádků textu, žluté protrhávání majuskul. Popis F. Beneše uvádí ještě některé iluminace včetně figurálních, které dnes již součástí rukopisu nejsou.

Notace: chorální česká ve čtyřlinkové osnově na ff. 1–4 (Kyrie, Gloria, Ite, missa est, Benedicamus domino), 92v–96r (část velikonočních obřadů s žehnáním), 122–135 (preface), 139r–139v (část mešního kánonu).

Vazba: dřevěné desky potažené kůží zdobenou řezbou a slepotiskem. Na přední desce v obvodovém rámci rostlinný ornament, ve vnitřním rámci řezané určení objednavatele a datace „Missale fraternitatis Lete Curie 1521“, ve středním poli úponky vytvořena zhruba oválná pole zdobená květinou. Na zadní desce místo pásu s řezbou dvojice rámců s rostlinnými motivy. Slepotisková výzdoba otřelá. Na obou deskách dochována rohová deltoidní a středové čtvercové, nakoso postavené kování, všechna zdobena prosekáváním a rostlinným dekorem a doplněna plochou puklou, na obou deskách dochována také kování hran. Zapínání dvěma nedochovanými řemínky s háčkovými sponami, kování zdobena rostlinnými motivy a písmeny nebo jejich nápodobou. Vazy na hřbetě rámovány linkami, nahoře i dole části potahu nedochovány. Výlepy přídeští papírové, na zadním rukou 16. století několik foliových odkazů na texty epištol a evangelií v tomto rukopisu. Pro výlepy použit papír s filigránem kruhu, nad nímž je na jednoduché tyči hvězda tvořená jednoduchou linkou, blízký WZIS DE4860-Arist_21_1_X1 (1519). Na vnější okraj listů byly nalepeny hledáčky, dnes zčásti otrhané.

Vlastnické záznamy: na předním přídeští štítek s rukopisným údajem „Archiv městský“, modrou tužkou údaj „1859“ a tužkou současná signatura „D 1272“.

 

Rukopis byl podle nápisu na přední desce pořízen pro bratrstvo u kostela P. Marie před Týnem před rokem 1521, respektive nejpozději tohoto roku. Do roku 1859 byl rukopis v majetku kostela P. Marie před Týnem (Brodský–Šumová 2023, 281), na začátku 70. let 19. století je uváděn jako uložený v Pražském zádušním úřadě (Beneš 1871–1873, sl. 398) a asi odtud se dostal do Muzea Prahy. Někdy byl označován za ztracený, ve skutečnosti byl ale stále uložen v Muzeu Prahy.

 

Literatura: Beneš 1871–1873, sl. 397–406; Hamanová 1959, 41–42; Brodský–Šumová 2023, 281–283 (zde také starší uměleckohistorická literatura).

 

1r–339rb: [Missale Pragensis dioecesis]

1r–4v: [Kyrie, Gloria in excelsis deo, Ite, missa est et Benedicamus domino cum notis musicis]

In margine uváděno, pro jaké typy svátků jsou příslušné nápěvy určeny.

5r–10v: [Kalendarium]

Kalendář obsahuje zlaté číslo, písmena nedělní, římské datování a svátky světců. U svátků světců uveden jejich typ („IX lecciones“, „III lecciones“, „commemoracio“) a foliový odkaz na oficium. Z českých světců a svátků červeně uvedeny obě alace relikvií (2. 1. a 8. 1.), Cyril a Metoděj (9. 3.), Vojtěch (23. 4.), Zikmund (2. 5.), Prokop (4. 7.), Ludmila (16. 9.), Václav (28. 9.), vysvěcení pražského kostela sv. Víta (1. 10.) a Pět bratří (12. 11.), černě translace Václava (4. 3.), oktáv Prokopa (11. 7.), translace Vojtěcha (25. 8.), oktáv Václava (5. 10.) a translace Ludmily (10. 11.). V záhlaví jsou uváděny počty dní kalendářního a lunárního měsíce.

11ra–11va: [Notae variae ad officia spectantes]

Na fol. 11ra modlitba k procesí svátku Těla a krve Páně (k ní se vztahuje marginální odkaz zapsaný na fol. 119r „Oracio ad processionem quere post kalendarium“), na fol. 11va a 11rb zapsán článek o závazných svátcích pražské arcidiecéze založený na provinciálních statutech Arnošta z Pardubic z roku 1349 a ojediněle doplněný o mladší svátky (edice základního textu Polc–Hledíková 2002, 143–144).

11vb–119vb: [Proprium de tempore, ab adventu ad festum Corporis Christi]

V rubrice na fol. 85vb je zmíněna kaple sv. Václava, což je ale podle dalšího textu údaj převzatý z předlohy, který se nevztahuje k interiéru Týnského chrámu.

120ra–120va: [Orationes sacerdotis]

120va–135v: [Praefationes, partim cum notis musicis]

136r–142v: [Canon missae]

143ra–177vb: [Proprium de tempore, a festo sanctae Trinitatis ad adventum]

178ra–178vb: [Officium in dedicatione ecclesiae et altaris]

179ra–198rb: [Commune sanctorum]

198rb–278vb: [Proprium de sanctis]

Oficia českých světců a svátků: obě alace relikvií (ff. 203vb–204va), translace Václava (fol. 214rb–214va), Cyril a Metoděj (ff. 214vb–215ra), Vojtěch (fol. 218ra–218va, na fol. 219va oktáv svátku), Zikmund (ff. 220va–221rb), připomínka shromáždění ostatků Václava (fol. 232rb), Prokop (fol. 236rb–236vb, na fol. 237vb oktáv svátku), translace Vojtěcha a Pěti bratří (ff. 248va–249rb), vysvěcení kaple sv. Václava (fol. 253ra–253rb), Ludmila (ff. 254va–255ra), Václav (fol. 257rb–257va, na fol. 259rb, 259va oktáv svátku), vysvěcení kostela sv. Víta (fol. 259ra, na ff. 259vb–260ra oktáv svátku), translace Ludmily (fol. 270va), Pět bratří (ff. 271va–272rb).

279ra–307va: [Missae votivae]

V rámci mše „De patronis feria quinta“ na ff. 280vb–281va jsou v modlitbách zmíněni Vít, Václav, Vojtěch, Prokop, Benedikt s bratry a Ludmila. Na fol. 295rb v rubrice mše proti moru a náhlé smrti uvedeny odpustky udělené Klimentem VI., který ji také měl ustanovit. Závěrečnou část tvoří oficia za zemřelé.

307vb–309va: „Secuntur informaciones et cautele observande presbitero volenti divina celebrare“

Prima cautela est, ut sacerdos missam celebraturus conscienciam suam per puram confessionem optime preparet … × … et si mentio spiritus sancti in aliqua oracione fiat, in fine dicatur Eiusdem spiritus sancti.

309va–311vb: „Incipiunt cautele servande, quid agendum sit circa defectus vel casus, qui oriri possint in missa et presertim circa consecracionem eucharistie“

Primo quid sit agendum, cum sacerdos deficiat. Si sacerdos deficiat sive moriatur ante canonem, non est necesse, ut alius missam compleat, si tamen alius vult celebrare, debet ab inicio missam reincipere … × … item si qua hic desunt, requirantur in Summa et lectura Hostiensis in titulo De celebratione missarum.

312ra–339rb: [Prosae (Sequentiae)]

Texty jsou částečně rozděleny podle typů svátků, na ff. 312ra–318vb k pohyblivým i pevným svátkům (sekvence na fol. 315va–315vb je označena jménem sv. Vojtěcha, ale jde o text na svátek Kopí a hřebů Páně), na ff. 318vb–320va k vysvěcení kostela a commune sanctorum, poté následuje na ff. 320va–336vb řada sekvencí k pevným svátkům (na fol. 322ra–322rb ke svátku sv. Vojtěcha, na ff. 322va–323ra Zikmunda, na fol. 327rb–327va Prokopa, na fol. 333va Ludmily, na ff. 333va–334ra a 334rb Václava) a na ff. 336vb–339rb votivní sekvence mariánské.

 

Literatura

BARTOŠ, František Michálek 1939: Martin Lupáč a jeho spisovatelské dílo. Reformační sborník 7, 115–140.

BAŤA, Jan 2001: Literátské bratrstvo u Matky Boží před Týnem v Praze v letech 1550–1627. Příspěvek k poznání hudebního života Prahy na přelomu 16. a 17. století. In: Jitka Bajgarová – Róbert Bayer (edd.): Miscellanea z výročních konferencí ČSHV 1999 a 2000. Praha, 9–13.

BENEŠ, František 1871–1873: Misál Týnský. Památky archaeologické a místopisné 9, sl. 397–406.

BLECHOVÁ, Zdena 1975: K autorství rukopisu M Starých letopisů českých. Listy filologické 98/4, 220–232.

BLOOMFIELD, Morton W. – GUYOT, Bertrand-Georges – HOWARD, Donald R. – KABEALO, Thyra B. 1979: Incipits of Latin Works on the Virtues and Vices, 1100–1500 A.D. Cambridge (Mass.).

BRODSKÝ, Pavel – Šumová, Martina 2023: Iluminované rukopisy v muzeích na území Čech. Praha.

CERMANOVÁ, Pavlína – SVÁTEK, Jaroslav – ŽŮREK, Václav – BAŽANT, Vojtěch 2021: Přenos vědění. Osudy čtyř bestsellerů v pozdně středověkých českých zemích. Praha.

DOLEŽALOVÁ, Lucie 2012: Obscurity and Memory in Late Medieval Manuscript Culture. The Case of the ‘Summarium Biblie’ (Medium Aevum Quotidianum, Sonderband 29). Krems.

DRAGOUN, Michal 2018: Bohemikální rukopisy s díly Mikuláše z Lyry. In: Milada Homolková – Andrea Svobodová (edd.): Výklad Mikuláše Lyry na evangelium sv. Matouše. Kritická edice staročeského překladu. Praha, 10–80.

GLORIEUX, Palémon 1934: Répertoire des Maitres en Théologie de Paris au XIII^e siècle 2. Paris.

GRIFFIN, Nathaniel Edward 1936: Guido de Columnis. Historia destructionis Troiae. Cambridge (Mass.).

HAMANOVÁ, Pavlína 1959: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. stol. Praha.

KAEPELLI, Thomas 1970: Scriptores Ordinis Praedicatorum Medii Aevi 1. Romae ad S. Sabinae.

KAEPELLI, Thomas 1975: Scriptores Ordinis Praedicatorum Medii Aevi 2. Romae ad S. Sabinae.

KAEPELLI, Thomas – Panella, Emilio 1993: Scriptores Ordinis Praedicatorum Medii Aevi 4. Romae ad S. Sabinae.

KRZENCK, Thomas 1995–1996: Die Bautzener Hussitica der ehemaligen Gersdorfschen Bibliothek. Studie o rukopisech 31, 153–178.

MIGNE, Jacques Paul 1845: Patrologiae cursus completus, series latina 22. Parisiis.

MIGNE, Jacques Paul 1854: Patrologiae cursus completus, series latina 172. Parisiis.

MIGNE, Jacques Paul 1862: Patrologiae cursus completus, series latina 75. Parisiis.

MIGNE, Jacques Paul 1865: Patrologiae cursus completus, series latina 33. Parisiis.

PALACKÝ, František 1941: Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527 čili pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starých vydané (Dílo Františka Palackého, svazek druhý). Vybral a uspořádal Jaroslav Charvát. Praha.

PÁTKOVÁ, Hana 2000: Bratrstvie ke cti Božie. Poznámky ke kultovní činnosti bratrstev a cechů ve středověkých Čechách. Praha.

POLC, Jaroslav Václav – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka 2002: Pražské synody a koncily předhusitské doby. Praha.

PRAŽÁK, Jiří a kolektiv 1983: Zásady popisu rukopisů. Sborník Národního muzea – řada C, literární historie 28, 49–95.

SCHNEYER, Johann Baptist 1969: Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters 1. Münster/Westfalen.

SCHNEYER, Johann Baptist 1971: Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters 3. Münster/Westfalen.

SCHNEYER, Johann Baptist 1972: Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters 4. Münster/Westfalen.

SCHNEYER, Johann Baptist 1974: Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters 5. Münster/Westfalen.

SCHNEYER, Johann Baptist 1976: Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters 7. Münster/Westfalen.

SCHNEYER, Johann Baptist 1978: Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters 8. Münster/Westfalen.

SCHNEYER, Johann Baptist 1980: Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters 9. Münster/Westfalen.

Socii Bollandiani 1898–1899: Bibliotheca hagiographica latina antiquae et mediae aetatis 1. Bruxellis.

[SPUNAR, Pavel] 1978: Literární činnost utrakvistů doby poděbradské a jagellonské. In: Amedeo Molnár (ed.): Acta reformationem Bohemicam illustrantia. Příspěvky k dějinám utrakvismu. Praha, 165–269.

TATARZYŃSKI, Ryszard 1997: Peregrini de Opole Sermones de tempore et de sanctis. Warszawa.

TOŠNEROVÁ, Marie 2001 (ed.): Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III. Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Praha.

UHLÍŘ, Zdeněk 1996. Literární prameny svatováclavského kultu a úcty ve vrcholném a pozdním středověku. Praha.

URBÁNEK, Rudolf 1962: Čechy za kralování Jiříka z Poděbrad. Léta 1460–1464 (České dějiny, díl III, část 4). Praha.

VIDMANOVÁ-SCHMIDTOVÁ, Anežka 1962: Rukopisné dochování Kroniky trojánské. Listy filologické 85, 237–255.

VOLEKOVÁ, Kateřina 2015: Česká lexikografie 15. století. Praha.

WEIDMAN, Clemens 1997: Die handschriftliche Überlieferung der Werke des heiligen Augustinus, Bd. VII/1. Wien.

WINTER, Zikmund 1896: Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století 2. Praha.

WROBEL, Johann 1887: Eberhardi Bethuniensis Graecismus. Vratislaviae.

Internetové zdroje

Manuscriptorium. Dostupné z: https://www.manuscriptorium.com [cit. 16-01-2026].

Repertorium Biblicum Medii Aevi [digital]. Dostupné z: https://www.repbib.uni-trier.de/cgi-bin/rebiIndex.tcl [cit. 16-01-2026].

Wasserzeichen-Informationssystem (WZIS). Dostupné z: https://www.wasserzeichen-online.de [cit. 16-01-2026].

Wasserzeichen des Mittelalters (WZMA). Dostupné z: https://www.wzma.at [cit. 16-01-2026].

 

Tato studie vznikla v rámci projektu GAČR 23-05138S (Středověké knihovny řeholních kanovníků sv. Augustina v Čechách v kontextu střední Evropy), který byl realizován na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Studie využila databázi Czech Medieval Sources online, kterou poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná MŠMT ČR (projekt č. LM2023062).

 

[1] Podle sdělení Jany Bělové se ve sbírkách MHMP k říjnu 2025 žádné další středověké rukopisy nenacházejí.

[2] K událostem Urbánek 1962, 560–575.

[3] Obsah Lupáčova listu Zacheovi popisuje Bartoš 1939, 126–127, který také nejpřesněji uvádí jeho rozsah v budyšínském rukopisu. Jeho část na fol. 12r–12v uvádějí chybně jako samostatný text Spunar 1978, 176, č. 21, a Krzenck 1995–1996, 167. Za poskytnutí fotografií budyšínského rukopisu jsem zavázán Jindřichu Markovi.

[4] Pátková 2000, 19–20. Winter 1896, 941, označuje bratrstvo jako Bratrstvo Božího těla; k jeho aktivitám dále zpráva Starých letopisů českých k roku 1519, kdy došlo k jejich ukončení nebo přerušení (Palacký 1941, 363–364). Souhrnně podchytil zprávy pramenů také Baťa (2001), jehož vlastní výzkum se ale týká až mladšího období.

[5] Za konzultace a pokusy o její nalezení ve staroměstských pramenech děkuji Janu Hrdinovi a Petru Kreuzovi.

^[6] Pražák et al. 1983; doplněné znění je dostupné z: https://www.mua.cas.cz/uploads/files/rkp-zasady-654dfa1fb552e.pdf [cit. 16-01-2026].

^[7] Dostupné z: https://www.ics.cas.cz/upload/__files/pokyny_pro_autory_listy_filologicke_2017.pdf [cit. 16-01-2026].

 

Mgr. Michal Dragoun

Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy.