Úvod

Otopná zařízení na sídlištích časně neolitické kultury s lineární keramikou (dále jen LBK, 5400–5000/4900 př. n. l.) představují výrazný prvek organizace prostoru sídlištních areálů (Bareš – Lička – Ružičková 1981; Lička – Mach 2013; Burgert 2019, 236–241). V každodenním životě prvních zemědělců představovala místa úpravy potravy nebo výpalu nádob možnost setkávání. Pece se soustředily na okrajích osad (Horáková et al. 1997, 8–9), ale i v prostoru obytného areálu (Soudský 1966; Zápotocká 1989; Kuna 1991; Stuchlík – Tichý 2020; Pilař 2020). Variabilita v prostorovém rozmístění pecí v rámci sídlištních areálů představuje klíčové východisko pro interpretaci jejich funkce a sociální dimenze užívání. Ze své podstaty plnila všechna tato zařízení otopnou funkci, avšak v závislosti na intenzitě žáru pece u domů sloužila k úpravě potravy (Duričić 2014) a pece umístěné dále od staveb k výpalu keramických nádob (Thér et al. 2018). Etnografické paralely a experimentální výpaly nádob reflektují i využití otevřených ohnišť, která však jsou jen obtížně identifikovatelná (Bareš – Lička – Růžičková 1982; Thér et al. 2018).

Rozdíl mezi jednotlivými typy pecí se přitom pravděpodobně neprojevoval pouze jejich prostorovým uspořádáním (Tichý 1962, 207; Bareš – Veselá 2003, 25; Pilař 2020, 30), ale také rytmem a intenzitou jejich užívání (Parker 2011, 611–613). Největší sepětí s domácností mají pece uvnitř staveb. Výzkumy na příkladu pece v interiéru dlouhého domu v Postoloprtech ukazují, že z důvodu absence dochovaných podlahových horizontů nelze pece považovat za součást standardního vybavení interiéru staveb, avšak nevylučují povrchová ohniště (Květina – Hrnčíř 2013). Zatímco zařízení spojená s přípravou potravy v blízkém okolí dlouhých domů byla součástí každodenního provozu domácnosti a opakovaně strukturovala běžné denní aktivity, pece určené k výpalu keramických nádob mohly být využívány méně často, v delších časových intervalech, a jejich provoz mohl v některých případech přesahovat rámec jednotlivých domácností.

V archeologickém kontextu nacházíme pouze pozůstatky spodních částí pecí zahloubené v různých sídlištních kontextech, avšak můžeme předpokládat i umístění na povrchu mimo dlouhé domy. V obou případech byly proutěné stěny konstrukce omazány vrstvou izolační hlíny a opakovaným vystavením žáru transformovány do konsolidovaného vypáleného materiálu. Na rozdíl od pecí umístěných v jámách se po povrchových pecích dochovává jen málo dokladů. Často jsou otopná zařízení v archeologických kontextech reflektována pouze drobnými zlomky mazanice, která se odrolila z jejich konstrukcí a do výplní se dostala za přispění přírodních procesů (Vencl 1991; Vondrovský 2021, 347). Dlouhodobé postdepoziční procesy přitom vedly k výrazné degradaci původního materiálu. V situacích, kdy jsou pece dochovány pouze nepřímo prostřednictvím rozptýlených zlomků mazanice, nabývá zásadního významu otázka, do jaké míry lze mazanicové zlomky spojovat s různými typy konstrukcí a zda mohou reflektovat prostory každodenních aktivit?

Cílem této studie je proto ověřit, do jaké míry lze na základě kombinace metrických, formálních a prostorových charakteristik rozptýlených mazanicových zlomků vymezit soubory potenciálně blízké otopným zařízením a rekonstruovat jejich vztah k obytným stavbám v rámci časně neolitických sídlištních areálů.

Časně neolitické lokality s pecemi na březích Litovického potoka

Původní podobu pecí odvozujeme z nálezů na balkánských nebo předovýchodních lokalitách, kde se dochovávají torza nadzemní konstrukce kupolí lépe než v našem prostředí, nepřímým pramenem poznání podoby pecí jsou keramické modely (Soudský 1966, obr. XIX; Petrasch 1986, 36). V kontextu středoevropské LBK většinu pozůstatků otopných zařízení v sídlištních jámách interpretujeme jako jednokomorové pece, přičemž izolační strukturu tvoří stěny jámy, v níž byla pec umístěna, zatímco komora klenutých pecí je uzavřena samostatně stojící klenbou z proutí a hlíny (Petrasch 1986). V prostředí středoevropských nížin jsou vlivem eroze doložena pouze spodní torza ploten v podobě propálených výplní nebo kumulace kamenů vložených do základů pece za účelem vyrovnání a zpevnění základu dna (Lička – Mach 2013). Nejčastěji bývají otopná zařízení situována ve vyhloubených sídlištních objektech, nezřídka v příkopech ohrazení (Berkovec – Veselá 2004) nebo ve stavebních jámách podél stěn dlouhých domů (Zápotocká 1989, 190–191; Kuna 1991, 49; Řídký 2011, 181; Pilař 2020; Stuchlík – Tichý a kol. 2020, 40–104). Funkční interpretace je odvozena od vzdálenosti pece od dlouhého domu. Pece u domů sloužily k úpravě potravy a otopná zařízení ve větší vzdálenosti byla užívána k výpalu nádob. Zvláštní význam pecí může být naznačen prostorovými vazbami k pohřebním praktikám, které odrážejí možné sociální či symbolické funkce (Podborský 2006, 135–139; Banffy et al. 2017).

Pro řešení stanovené otázky možnosti interpretace pecí z distribuce mazanice byla vybrána oblast Litovického potoka na severozápadním okraji území dnešní Prahy, jejíž příhodné přírodní podmínky a intenzivní archeologický výzkum poskytují reprezentativní obraz osídlení oblasti prvními zemědělskými komunitami LBK. Intenzita dokumentovaných lokalit v oblasti je dána zájmem badatelů již od počátku 19. století, kdy J. A. Jíra zkoumal sídelní a pohřební památky v prostoru cihelny Vídeňské bankovní jednoty na katastru Veleslavína. Nálezy ze Šáreckého hradiště daly název „šárecký typ“ pozdnímu vývoji LBK (Jíra 1911, 225; Filip 1949; Vencl 1961). Řada velkoplošných výzkumů od 70. let 20. století až do současnosti dokládá neolitické osídlení od nejstarší fáze LBK až do závěru mladého neolitu (Blažková 2020; Schindlerová 2025a). Ačkoli se podél toku Litovického potoka nachází řada časně neolitických sídlišť (Richterová 1980; Havel – Rulf 1988; Olmerová – Pavlů 1991; Schindlerová 2022), pro řešení problematiky vztahu intencionálních pozůstatků ploten pecí a distribuce mazanice k obytným strukturám byly vybrány sídlištní areály s dochovanými dlouhými domy LBK (obr. 1): Praha-Liboc Šestákův statek, Praha-Ruzyně Jiviny, Praha-Zličín Hrozenkovská ul. a Strojírenská ul., Hostivice-Palouky a Hostivice-Sadová).

Obr. 1. Poloha lokalit na březích Litovického potoka s vyznačenými výzkumy

K nejstarším sídlištním areálům patří skupina špatně dochovaných staveb na dolním toku Litovického potoka v prostoru bývalého Šestákova statku v Praze-Liboci prozkoumaná v roce 2004 M. Burešem. Sídlištní areál zahrnuje celkem 11 dlouhých domů, jednu intencionálně doloženou pec a jednu předpokládanou pec (Schindlerová 2019, 151). Plošný výzkum před stavbou vodní nádrže Jiviny v roce 1982 sice vlivem vysoké skrývky nezachytil konstrukce staveb, ale dlouhé domy byly identifikovány na základě charakteristického uspořádání spodních partií jam (Schindlerová 2025b). Otopné zařízení je reflektováno fragmentem spodní plotny pece v objektu LIII.

Na horním toku Litovického potoka na katastru Hostivice se nacházejí dvě časně neolitické lokality. Nejrozsáhlejší plochou s LBK osídlením jsou Hostivice-Palouky podél ulice Československé armády na levém břehu Litovického potoka. Plocha byla zkoumána od roku 2001 s přestávkami až do roku 2018. Na rozsáhlé ploše o rozloze 71 ha se rozkládal mladšími aktivitami neporušený časně neolitický sídlištní areál zahrnující uskupení čtyř domů (plocha zkoumaná v letech 2001 a 2002) a jednu osamocenou stavbu nacházející se na ploše zkoumané v roce 2003. Intencionální pozůstatky pecí byly situovány ve stavební jámě domu D704. V roce 2004 byla prozkoumána polykulturní lokalita v poloze Hostivice-Sadová na pravém břehu Litovického potoka. Na ploše bylo zachyceno celkem 20 půdorysů dlouhých domů datovaných do několika fází LBK (Schindlerová et al. 2025). Doklady otopných zařízení jsou však akcentovány pouze fragmenty mazanice.

Dva časně neolitické sídlištní areály byly prozkoumány na katastru Zličína (Schindlerová 2025c). Časně neolitický sídlištní areál prozkoumaný v letech 2006 a 2007 v Hrozenkovské ulici zahrnoval dva torzovité půdorysy LBK. Na západní straně domu B byla ve stavební jámě situovaná pec, z níž se dochovala jen spodní plotna. Rozsahem nejmenší byla plocha v ulici Strojírenské zkoumaná v roce 2004, i přes malý rozsah byla na ploše tři torza neolitických staveb. Celkově strukturu LBK osídlení podél Litovického potoka vnímáme jako dvě uskupení domácností s maximálně pěti stavbami a místa s ojedinělými domy rozmístěnými v okolí, které mohly být užívány sezónně (Schindlerová 2025a, 198–199).

Intencionální pozůstatky pecí

Předpokládané pozůstatky pecí v zahloubených sídlištních objektech se nacházely v pěti lokalitách (Hostivice-Palouky, Praha-Liboc Šestákův statek, Praha-Ruzyně Jiviny, Praha-Zličín Hrozenkovská a Strojírenská). Ve všech případech stály pece samostatně a netvořily žádná uskupení jako na LBK sídlištích například v Mohelnici (Tichý 1962, 252–253; Stuchlík – Tichý a kol. 2020) nebo ve Vedrovicích (Berkovec – Veselá 2004).

Na nejrozsáhlejší ploše v Hostivici v poloze Palouky s celkem pěti časně neolitickými dlouhými domy s charakteristickými stavebními jámami (Schindlerová 2025a, 44–48) byly dokumentovány dva intencionální doklady pecí různého charakteru. Spodní část první pece byla situována v půlkruhovém jižním výběžku stavební jámy na západní straně domu D704 (obr. 2) na ploše prozkoumané v roce 2001. Tvořila ji nepravidelná mazanicová vrstva o mocnosti 10 cm na dně stavební jámy 1171 (obr. 2) v hloubce 0,26 m. Charakter destrukce o celkové dochované délce 1,45 m a šířce 0,92 m lze spojit s pozůstatkem původní plotny pece. Menší zlomky mazanice se nacházely v celé výplni stavební jámy tvořené prohlubněmi 1172 a 1295.

S otopným zařízením by bylo možné spojit skupinu kamenů v jámě 2781 nacházející se v rámci skupiny sídlištních jam vzdálených přibližně 60 m západním směrem od dlouhého domu D2885. Téměř uprostřed sídlištní jámy v hloubce 0,56 m byla dokumentována kumulace kamenů (obr. 3) tvořená neopracovanými zlomky horniny a částmi drtidel včetně polotovaru, kterou by bylo možné interpretovat jako základ časně neolitické pece (Lička – Mach 2013; Schindlerová 2025a, 68–70).

Obr. 2. Celková situace, terénní a fotografická dokumentace jámy 1171 s destrukcí mazanicového základu otopného zařízení z areálu v Hostivici-Paloukách prozkoumaného v roce 2001 (foto Archiv SČM)

Obr. 3. Terénní a fotografická dokumentace sídlištní jámy 2781 s kumulací kamenů z areálu v Hostivici-Paloukách (foto Archiv SČM)

Obr. 4. Celková situace a terénní dokumentace stavební jámy 10192 s mazanicovou vrstvou u domu E v Praze-Liboci, Šestákově statku

Intencionální doklad spodní části pece ze sídlištního prostředí poskytla lokalita Praha-Liboc – Šestákův statek. Ve stavební jámě 10192 na západní straně nekompletního dlouhého domu E byla prozkoumána nepravidelná mazanicová vrstva (obr. 4), kterou lze interpretovat jako destrukci spodní části plotny pece. Destrukce o mocnosti 8 cm na dně stavební jámy měla rozměry 0,55 × 0,3 m a nacházela se v hloubce 0,13 m od skrývky. Na rozdíl od pece s keramickými zlomky jako vyrovnáním terénu z jiných lokalit jsou v tomto případě větší ostrohranné zlomky keramiky distribuovány v celé výplni jámy (Schindlerová 2025a, elektronická příloha 2). Distribuce zlomků napříč výplní reflektuje spíše záměrné zasypání nefunkční pece již částečně transformovaným odpadem než užití keramického odpadu jako zpevňujícího základu konstrukce.

Datace objektu LIII s propálenou částí dna ze sídlištního areálu v Praze-Ruzyni Jivinách (obr. 5) je z důvodu absence signifikantních zlomků keramiky nejistá. Z výplně pece pochází jedna částečně rekonstruovatelná nezdobená nádoba, která by rovným tvarem dna spíše odpovídala mladšímu vývoji neolitu. Jednoznačnou časně neolitickou dataci komplikuje mladoneolitické osídlení lokality (Schindlerová 2025b). Propálené dno se nacházelo v hloubce 0,12 m a mělo rozměry 0,77 × 1,2 m. V prostoru sídlištního areálu byly pozůstatky otopného zařízení situovány ve vzdálenosti 24 m od předpokládaného domu LBK nebo 49 m od mladoneolitické stavby.

Obr. 5. Prostorové umístění a terénní dokumentace pece ze sídlištního areálu v Praze-Ruzyni Jivinách

Dochovaná spodní část pece (objekt 769) ze sídlištního areálu v Praze-Zličíně Hrozenkovské ulici byla umístěna ve stavební jámě 768 domu B v hloubce 0,32 m od povrchu jámy (obr. 6). Dokumentované rozměry fragmentu destrukce části plotny pece v mísovité prohlubni 769 měly plochu 1,2 × 0,82 m. Část nepravidelné mazanicové destrukce pokračovala jihovýchodně od jámy, její rozměry činily 1,16 ×1 m. V okolí pece 769, zejména ve vrstvě, do níž byla plotna pece zahloubena, se nacházelo množství zlomků keramických nádob. Kumulace keramických zlomků lze interpretovat jako zpevnění bezprostředního okolí nebo vyrovnání vrstvy tvořící základ (Lička – Mach 2013). Přestože byly zlomky keramiky fragmentární (na jednu nádobu připadalo 1,34 zlomku), ostré hrany a převládající mnohoúhelníkové tvary svědčí o záměrném přemístění větší masy odpadu (Schindlerová 2025b, 93). Relativně chronologicky lze pec datovat do vrcholného užívání tradice pásky vyplněné vpichem ve fázi 2B LBK.

Obr. 6. Pec zahloubená do stavební jámy v Praze-Zličíně Hrozenkovské ul. (Schindlerová 2025c, 56)

Obr. 7. Předpokládaná pec v prostoru sídlištního areálu v Praze-Zličíně Strojírenské ul. (Schindlerová 2025c, 57 upraveno)

Západně od dlouhých domů v Praze-Zličíně ve Strojírenské ulici byla zachycena konstrukce z větších kamenů. Na rozhraní vrstvy a podloží bylo nesouměrně uloženo několik kamenů (obr. 7), které mohly představovat základ pece. Uskupení pískovcových kamenů bylo vyskládané do výšky 0,5 m a dokumentované rozměry činily 1,4 × 1,1 m. Konstrukce se nacházela ve vzdálenosti 7,8 m od nejbližší stěny nedatované stavby a 42,7 m od nejvzdálenější datované s nejistotou do fáze 2B LBK (Schindlerova 2025a, 134).

Přemístěné zlomky z ploten otopných zařízení

Absence četnějšího zastoupení intencionálních dokladů pecí v neolitických sídlištních areálech může být zapříčiněna užíváním otopných zařízení, která byla pouze povrchová (Lička – Mach 2013). Z takto situovaných konstrukcí se do výplní dostávají pouze zlomky mazanice vzniklé buď drolením omazu (Vencl 1991; Řídký et al. 2012), jednorázovou nebo přemístěnou destrukcí (Ďuriš 2011, týž 2015).

V principu jsou všechny artefakty ovlivňovány sérií přírodních a kulturních transformací, které jsou reflektovány degradací metrických a formálních vlastností zlomků ať už keramiky (e.g. Kuna – Němcová 2012; Řídký et al. 2012; Pilař – Květina 2023), mazanice nebo archeozoologických pozůstatků (Vondrovský 2021). Možnost identifikace otopných zařízení vychází z trajektorie a rychlosti zaplnění okolních sídlištních jam. Základní kategorie odpadu rozdělujeme v zásadě do tří skupin podle dráhy formování: artefakty v původních (primárních) polohách, soubory záměrně přemístěné z původních odpadových areálů (sekundární odpad) a artefakty přemístěné spolu s kulturní vrstvou (terciární odpad) přírodními procesy (e.g. Schiffer 1972, 162; Řídký et al. 2012; Kuna 2015). Množství procesů je pro jednotlivé složky výplní rozdílné (Vondrovský 2021, 250). Zatímco kamenný materiál je těmito procesy ovlivňován jen minimálně (Květina 2010), kvalitně vypálená keramika podléhá změnám více (Květina 2005; Květina – Končelová 2011; Kuna – Němcová 2012; Řídký et al. 2012; Wolfram 2013) a mazanice vykazuje vysokou míru transformace, kterou spojujeme až s terciárními procesy (Vencl 1991; Vondrovský 2021). Ovlivnění zlomků mazanice je dáno jednak degradací souborů již v průběhu procesu ukládání do výplní jam, ale také tím, že ve výplních se dochovávají jen ty zlomky, které prošly alespoň slabším výpalem. Méně žárem konsolidované zlomky jsou náchylnější k ovlivnění. Navíc i během postexkavačních zpracování a zejména pak během uložení mohou mazanicové zlomky vlivem vysychání dále degradovat. Víceméně ve všech sídlištních areálech lze doklady z otopných zařízení sledovat v terciárních polohách.

Vnitřní organizace časně neolitických sídlišť z prostorové distribuce zlomků mazanice z pecí v rozptýlených polohách je založena na sledování jejich metrických vlastností, koncentraci a formálních parametrů těsta mazanice. Tyto znaky jsou posuzovány v kombinaci. Zásadním rozdílem oproti keramice je míra vzájemných souvislostí mazanicových zlomků. Vzhledem k charakteru mazanicové hmoty a omletým hranám zlomků je jejich vzájemná defragmentace mimo intencionální plochy pecních ploten prakticky nemožná. Avšak lze sledovat metrické a formální parametry. Vlastnosti mazanicových zlomků byly sledovány v nominálních a kategorických parametrech, které umožňují popsat zlomky včetně charakteru původní konstrukce v dichotomickém rozdělení stavba a pec (tab. 1).

Metrické vlastnosti zlomků mazanice jsou reflektovány především hmotností a velikostí. Hmotnost byla měřena s přesností na desetinu gramu. Spolehlivým vyjádřením množství mazanicových zlomků ve výplni je jejich hmotnost vztažená k objemu výplně. Nálezové situace jsou však v některých případech ovlivněny částečnou exkavací, což by ve vztahu ke kompletně prozkoumaným výplním mělo negativní vliv na interpretaci výsledných hodnot. Vycházíme z hodnoty prozkoumané plochy jámy odečtené z vektorizovaných plánů v prostředí geografických informačních systémů vztažené k hloubce měřené od povrchu skrývky. Ačkoli je objem výplně mírně zkreslen sklonem stěn a nerovností dna jam, poskytuje napříč kontexty vzájemně dobře porovnatelné hodnoty (Květina – Končelová 2011). Proto se obvykle hmotnost zlomků vztahuje k objemu prozkoumané výplně nálezové situace a hodnota (kilogramy nebo kusy na metr krychlový) je zpravidla uváděna jako koncentrace v daném prozkoumaném kontextu.

Každý ze zlomků mazanice byl zařazen do jedné z velikostních kategorií. Velikost zlomků mazanice byla sledována ve čtyřech kategoriích: 0–3 cm, 3–6 cm, 6–9 cm a 9 a více cm (Stolz 2009, tab. 11; Končelová 2013, 147). Ačkoli by lépe odrážely metrické parametry indexované hodnoty (Vondrovský 2021, 78–81), část souborů byla již dříve hodnocena kategoricky (Liboc – Šestákův statek, Ruzyně-Jiviny), proto i zde reflektujeme velikost zlomků v kategoriích, nikoli v absolutních hodnotách. Vzájemná porovnatelnost souborů je dána podílem kategorií v celku.

Tab. 1. Sledované parametry mazanicových zlomků (Vařeka 1995, týž 2012; Stolz 2009, 67; Končelová 2013)

Formální parametry jsou reflektovány otisky konstrukcí a charakterem příměsí v hmotě. Zlomky mazanice spojujeme jednak s konstrukcemi staveb a jednak s pecemi. Interpretace charakteru konstrukce, z níž mazanice pochází je odvozena od konstrukčních otisků a příměsí v mazanicovém těstě. Konstrukční prvky jsou odvozeny od zavedeného deskriptivního systému, který byl vytvořen P. Vařekou (1995), doplněn D. Stolzem (2009, 67) a J. Řídkým et al. (2012) a zahrnuje variabilitu otisků stavebních prvků. U konstrukcí rozlišujeme tři hlavní kategorie otisků, které spojujeme s konstrukcemi tesaných nebo štípaných trámů, kuláčů a lehčích konstrukcí výpletů z prutů. Omaz ploten a desek pecí charakterizuje vyhlazená jedna strana nezřídka s tenkou bělavou vrstvičkou vznikající oxidací (Lička 2012, 636; Lička – Mach 2013, 159). Na protilehlé straně se mohly nacházet otisky výpletu kopule nebo kamenů tvořících základ dna pecí.

Hodnocení charakteru mazanicového těsta vychází z typologických a technologických přístupů formulovaných a aplikovaných v předchozích studiích (Petrasch 1986; Lička 2016, týž 2019; Lička – Mach 2013; Burgert 2019, 236–241). Zlomky s organickou příměsí jsou spojovány s konstrukcí staveb, naopak zlomky z kompaktní hmoty bez příměsí nebo s příměsí písku jsou spojovány s plotnami pecí (Lüning 1988; Lička – Mach 2013, 159–160; Končelová 2013, 154). Příměs v hmotě omazu byla makroskopicky sledována u všech žárem konsolidovaných zlomků a byla přiřazena do jedné zde dvou kategorií (stavba a pec). Vzhledem k dichotomickému rozdělení určených funkčních kategorií, dominanci jedné skupiny sledujeme ze vzájemného vztahu funkčně určených kategorií vůči celku. Ačkoli většinu zlomků mazanice lze přiřadit k jedné ze dvou skupin, cíle příspěvku směřují analýzu k identifikaci co nejméně ovlivněných souborů, a proto velmi malé zlomky v kategorii 0–3 cm ponecháváme jako indiferentní. Zlomky kategorie 0–3 cm do analýzy vstupují jako výsledek dlouhodobých procesů pouze ve své kvantitě. Klasifikované drobné zlomky by mohly vytvářet nežádoucí shluky na úkor signifikantnějších větších kusů, u nichž předpokládáme kratší dráhu formování. Funkční kategorie mazanice je tak sledována pouze u fragmentů v kategoriích větších než 3 cm.

Vzájemně porovnávány jsou procentuální vztahy metrických kategorií, formálních vlastností a hodnoty koncentrace mazanicových zlomků. Tyto parametry jsou u jednotlivých zahloubených objektů využívány k charakterizaci dráhy formování mazanicového materiálu v rámci sídlištního kontextu. Parametry vybraných souborů nelze hodnotit izolovaně, ale výhradně v jejich vzájemné kombinaci. Normalizace parametrů je reflektována procentuálním vyjádřením hodnot na škále od 0 do 1, kde hodnota 1 reflektuje celek. Koncentrace je vyjádřena v kilogramech na metr krychlový výplně. Pro syntézu většího množství souborů a proměnných, zahrnujících čtyři velikostní kategorie zlomků mazanice, jejich prostorovou koncentraci a dva parametry funkčního určení, byla zvolena analýza hlavních komponent (Principal Component Analysis – PCA). Tato metoda vyhodnocení umožňuje vzájemné porovnání. Výsledky PCA nejsou chápány jako nástroj pro přesnou lokalizaci pecí, ale jako prostředek k identifikaci prostorů s vyšší pravděpodobností vazby na opakované pyrotechnologické aktivity.

Výsledky analýzy intencionálních dokladů pecí a mazanicových zlomků

Na časně neolitických sídlištích podél Litovického potoka se pece nacházely ve třech možných formách: destrukce spodní části ploten (1), předpokládané základy pece z kamenů (2) a přemístěné destrukce ploten pecí, které budou hodnoceny samostatně. Velikost intencionálních destrukcí pecí nebo kamenných základů se pohybovala od 0,55 m do 2,01 m (tab. 2). Statistické vyhodnocení rozměrů destrukcí mazanicových ploten pecí a kamenných základů prokázalo normální rozdělení dat (Shapiro–Wilk test: p = 0,7752) a neodhalilo statisticky významné rozdíly mezi oběma skupinami (F = 3,231; df = 1,4; p = 0,1466). Přestože ve vzorku převažují destrukce mazanicových ploten a interpretační nejistota je zvýšená nízkým počtem intencionálně dochovaných pecí, dostupná data neindikují rozdíl v rozměrech základů otopných zařízení. Zahloubení intencionálních otopných zařízení nebo jejich základů se pohybovalo od povrchu do maxima v hloubce 0,56 m. Ani hloubka pecí se mezi oběma formami nelišila (F = 0,1508; df = 1,4; p = 0,7175).

Celkově se obě formy intencionálně zahloubených pecí ve zkoumané oblasti nacházely ve všech sídlištních areálech v různých pozicích vůči stavbám. Vzdálenost otopných zařízení v rozmezí od 1,66 m až do 61,67 m nevykazuje normální distribuci dat (p = 0,011363). Prostorový vztah pecí k dlouhým domům je variabilní, avšak z větší části převládá jejich umístění na západní straně stavby.

Tab. 2. Metrické a prostorové vlastnosti intencionálních pozůstatků pecí (forma intencionálního otopného zařízení: 1 – destrukce spodní části ploten, 2 – předpokládané základy pece z kamenů)

Ke třetí skupině přemístěných destrukcí ploten pecí řadíme 8 908 zlomků mazanice o celkové hmotnosti 116,9 kg ze 197 výplní jam. Distribuce koncentrace mazanice ve sledovaných souborech vykazuje výraznou asymetrii (Shapiro–Wilk test, p = 4,359×10⁻²⁹), s převahou souborů s nízkými hodnotami (obr. 8) a menší četností souborů s vysokou koncentrací. Střední hodnota koncentrace mazanicových zlomků odpovídá 0,06 kg/m³, minimální hodnota je 0,013 kg/m³ a maximální hodnota koncentrace odpovídá 74,04 kg/m³ v kůlové jamce K259 patřící do konstrukce domu D1 z Hostivice-Sadové. Avšak koncentrace mazanice v kůlové jamce je závislá na nízkém objemu výplně a početném souboru zlomků (celkem 23 ks o hmotnosti 0,3 kg). Nad třetím kvartilem (0,31 kg/m³) se nacházelo celkem 49 souborů. Výsledky Kruskal–Wallisova testu pro porovnání mediánů koncentrace mazanice mezi jednotlivými sídlištními areály ukázaly, že rozdíly nejsou statisticky významné (H = 5,436; Hc = 5,468; p = 0,141), což naznačuje, že mediány souborů ve sledovaných areálech jsou vzájemně srovnatelné. Průměrně se ve výplni jam nacházelo 45 zlomků mazanice, vzhledem k nerovnoměrnému rozložení četnosti (Shapiro–Wilk test: p = 7,138×10⁻²) variabilitu metrických a formálních parametrů reflektuje střední hodnota (medián = 7; obr. 8).

Procentuální zobrazení zastoupení velikostních kategorií v prostoru sídlištních areálů reflektuje ve všech souborech dominantní podíl drobných zlomků kategorie 0–3 cm. Zlomky nejmenší velikostní kategorie tvořily ve všech souborech nejméně polovinu celkového zastoupení, přičemž jejich podíl se nejčastěji pohyboval v rozmezí 61–100 % (obr. 8). Výjimku představuje sídlištní areál v Praze-Ruzyni Jivinách, kde velikostní kategorie do 3 cm vlivem nevyzvedávání drobných zlomků při terénním výzkumu zcela chybí. Zastoupení zlomků mazanice velikosti nad 9 cm bylo velmi nízké, v Hostivici-Sadové dosahovalo maximálně 1,7 % z celkového podílu. Zlomky mazanice větší než 9 cm byly obsaženy v 16 výplních jam (obr. 8). Signifikantní je tak podíl větších zlomků nad 9 cm pouze v jámě 10370/30370, kde tvořily 55 % z celkového množství 22 zlomků mazanice. Četnost vůči ostatním metrickým kategoriím byla výrazná u kůlové jamky K250 ze sídlištního areálu v Hostivici-Sadové.

Obr. 8. Histogram koncentrace a počtu zlomků mazanice. Poměr velikostních kategorií zlomků mazanice ve vybraných funkčních celcích

Rozložení kategorií mazanice v analyzovaných souborech ukazuje výraznou převahu drobných zlomků do 3 cm, které byly klasifikovány jako funkčně indiferentní (obr. 9). Četnost funkčně klasifikovaných zlomků mazanice je v sídlištních areálech vyrovnaná, pouze v případě lokality z Prahy-Zličína Hrozenkovské ulice převládají zlomky mazanice z pecí nad mazanicí z konstrukcí staveb.

Do analýzy vztahu určených zlomků mazanice tak vstoupí všechny soubory, v nichž se nacházelo alespoň sedm zlomků mazanice. Stanovenému kritériu variability souborů odpovídají 93 zahloubené výplně ze čtyř sídlištních areálů (Hostivice-Palouky – 8 souborů, Hostivice-Sadová – 36 souborů, Liboc – Šestákův statek – 42 soubory, Zličín-Hrozenkovská – 10 souborů). Jako dominantní lze označit převahu jedné funkční kategorie s hodnotou nad 0,5 reprezentující polovinu souboru. Ačkoli jsou všechny celky značně heterogenní, s nízkým podílem funkčně určených zlomků mazanice, v některých souborech je jedna z kategorií vůči celku převažující (obr. 9). Tyto soubory však mohou zahrnovat méně početné soubory a tím působit robustněji. Dominantně se zlomky mazanice z ploten pecí projevily zejména v prostoru sídlištního areálu v Šestákově statku. Ačkoli jsou konstrukční zlomky zastoupeny výrazněji, v některých souborech jsou fragmenty z ploten pecí výraznější nebo dominují (688 – Zličín-Hrozenkovská, 10204, 10370/30370, 41172, 31141 – Liboc – Šestákův statek).

 

Obr. 9. Podíl dvou funkčních kategorií mazanice vůči celkovému souboru z jednotlivých funkčně určených jam

Tab. 3. Přehled absolutních počtů, procentuálního zastoupení vyjádřeného na škále od 0 do 1, metrických a formálních kategorií mazanicových zlomků zahrnutých do analýzy (interpretace: 1 – hliník, 2 – kůlová/sloupová jáma, 3 – stavební jáma, 4 – sídlištní jáma, 5 – vrstva, 6 – žlab/příkop, 7 – zásobní jáma)

Na základě statistického vyhodnocení četnosti zlomků mazanice ve výplních jam, k zachování variability souborů byla pro analýzu hlavních komponent zvolena střední hodnota počtu mazanicových zlomků v souboru, odpovídající sedmi zlomkům mazanice (tab. 3). Průměrná hodnota by reflektovala pouze nízký podíl souborů. Výsledek PCA analýzy přinesl vícero komponent vysvětlujících vždy jen část celkové variability souboru (tab. 4; obr. 10). Soustředíme se na první tři komponenty, které dohromady vysvětlují 71,15 % celkové variability. První komponenta je velmi silně pozitivně vázána na zlomky velikostní kategorie 3–6 cm a fragmenty s vyhlazenou jednou částí z ploten pecí. Slabá pozitivní korelace je ještě u zlomků o velikosti 6–9 cm, které by lépe reflektovaly kratší dráhu formování fragmentů ploten pecí. Druhá komponenta reflektuje právě větší zlomky mazanice o velikosti 6–9 cm a zlomky větší než 9 cm. V poslední komponentě je zohledněna velmi silná vazba na poměr hmotnosti mazanicových zlomků vůči objemu výplně jam. Výsledky analýzy hlavních komponent vymezují soubory s potenciální vazbou na plotny pecí na základě kombinace metrických, formálních a koncentračních parametrů; jejich archeologická interpretace je předmětem následující diskuse.

Tab. 4. Skóre jednotlivých sledovaných parametrů velikosti, funkčního určení a koncentrace. Tmavě fialová barva indikuje korelace s hodnotou nad 0,7; světle fialová barva indikuje korelace s hodnotou 0,5

Analyzované mazanicové soubory jsou charakterizovány výraznou převahou drobných fragmentů, nízkou koncentrací a heterogenním složením. Potenciální depozice z otopných zařízení tedy hledáme především v částech, které v prostoru první osy PCA dosáhly vyšších hodnot v kladném směru v hodnotě minimálně 1,0 větší kusy mazanice z pecí a stejné hodnoty ve směru druhé komponenty reflektující větší části mazanice nad 6 cm velikosti (obr. 10). Třetí komponenta s hlavní zátěží v koncentraci mazanice vybrala kůlové jamky K 250 a K259, kde s menšími rozměry jam je výrazná koncentrace očekávána. Na základě hodnot první a druhé komponenty bylo celkem vyčleněno 13 souborů pocházejících ze čtyř sídlištních areálů.

Obr. 10. Pozice funkčních celků v prostoru prvních tří komponent analýzy PCA a výběr souborů potenciálně blízkých ploten pecí

Diskuse k prostorovému a provoznímu uspořádání pecí v rezidenčních areálech

Intencionální otopná zařízení

Výsledky analýzy ukázaly, že přímé archeologické doklady LBK pecí jsou ve sledovaných sídlištních areálech na březích Litovického potoka ve srovnání s časně neolitickými Bylany u Kutné Hory (Pilař 2020, 13), nebo Prahou-Krčí Společenskou zahradou (Vondrovský 2021, 348) případně s mladoneolitickým areálem v Plotištích nad Labem (Burgert 2019, 237) ojedinělé. Avšak v každém sídlištním areálu kromě Hostivice-Sadové byla zachycena alespoň jedna intencionální destrukce pece (obr. 11).

Obr. 11. Prostorové rozmístění intencionálních pozůstatků pecí v sídlištních areálech na březích Litovického potoka

Konstrukce intencionálních pozůstatků pecí se liší. V prostoru sídlištních areálů jsou předpokládané pece s kamenným základem zastoupeny v menšině. Intencionálně zahloubená otopná zařízení nebo jejich pozůstatky v podobě kumulace kamenů tvořících základ dna jsou doložena v mnoha časně neolitických sídlištních areálech (Soudský 1966, 62; Berkovec – Veselá 2004; Lička 2012; Hájek 2013; Stuchlík – Tichý a kol. 2020; Pilař 2020). V obou případech ze sledované oblasti (Hostivice-Palouky 2003 a Zličín-Strojírenská) se potenciální pece s kamenným základem nacházely ve větší vzdálenosti od staveb. Pevný základ pro vyrovnání potenciální plotny nebo pro lepší akumulaci tepla situovaný dále od domů, ale stále v rámci vnitřní zóny sídlištního areálu, naznačuje využití pro výpal keramických nádob. Avšak v obou případech pro interpretaci kumulace kamenů jako pece chybí jednoznačné doklady jako prostorové uspořádání kamenů do roviny (obr. 3 a 7) nebo stopy tepelné změny v okolí, které byly zjištěny u kamenných základů pecí (Lička 1982, 196; Duračić 2014, 269–270). Absenci zlomků charakteristické mazanice v okolí lze zdůvodnit v případě sídlištního areálu v Praze-Zličíně Strojírenské ul. nepříznivými podmínkami samotného výzkumu, který probíhal v zimním období. V případě od půdorysu domu velmi vzdálené kumulace kamenů z jámy 2781 z Hostivice-Palouků není vyloučeno, že jáma s koncentrací mlýnků různých stadií výroby sloužila k jiným účelům, například jako výrobní dílna kamenných mlýnků. Z prostorového vztahu jámy LIII z Prahy-Ruzyně Jivin lze mazanicovou destrukci interpretovat jako základ pro výpal keramických nádob, ovšem bez chronologických souvislostí.

Konstrukce pecí umístěných v bezprostřední blízkosti dlouhých domů určené ke každodenní přípravě potravy měly jednotný základ v podobě mazanicové plotny, buď bez vyrovnání základů (Hostivice-Palouky 2001, Praha-Liboc Šestákův statek) nebo s úpravou terénu (Praha-Zličín Hrozenkovská ul.) za přispění přemístěného sekundárního keramického odpadu (Schindlerová 2025c, 93). Rozdíly v založení ploten tak zřejmě neodrážejí rozdílnou funkci, ale spíše podmínky konkrétní lokace a snahu zajistit rovnou pracovní plochu.

V rámci tří uskupení staveb se pec nacházela vždy jen u jednoho dlouhého domu (obr. 11), zpravidla na západní straně. Umístění pecí s preferencí západní strany domu koresponduje s dřívějšími zjištěními z Bylan u Kutné Hory (Pilař 2020, 24–25). Ačkoli je relativní chronologie vlivem minimální četnosti zdobených keramických zlomků z okolí domu D704 z Hostivice-Palouků nejednoznačná (Schindlerová 2025a, 134), prostorové umístění dlouhého domu s pecí v rámci skupiny nedatovaných staveb (obr. 11) naznačuje využívání pece pro větší skupinu domů. Podobně lze vnímat i souvislosti domu E s mazanicovou destrukcí ve stavební jámě 10192 z Prahy-Liboce Šestákova statku. Vzhledem k rozptylu keramických zlomků ve výplni a absenci propálení v okolí mazanicové destrukce (obr. 4) lze torzo vnímat jako část přemístěné plotny. Avšak velikost reflektuje blízkost původního otopného zařízení.

Na některých sídlištích, např. v Bylanech (Pilař 2020, 29–30), je doloženo více otopných zařízení v rámci několika staveb a jejich užití bývá interpretováno jako součást provozu jednotlivých domácností. V případech pece pro uskupení domů jako v Hostivici-Paloukách nebo v Liboci – Šestákově statku mohla pec představovat sdílené zařízení využívané širší skupinou obyvatel (Parker 2011, 611–613). Zároveň nelze vyloučit, že část staveb v rámci zkoumaných sídlištních areálů nemusela plnit primárně rezidenční funkci, ale sloužila spíše hospodářským účelům (Hachem – Hamon 2014), a nebyla proto nutnost vybavit stavbu vlastním otopným zařízením. V prostorovém vztahu pecí a socio-ekonomických funkcí staveb narážíme na dva limity. Prvním je torzovité dochování konstrukcí dlouhých domů v prostoru bývalého Šestákova statku a druhým absence intencionálních pecí v rámci uskupení dlouhých domů v Hostivici-Sadové, kde dochování konstrukcí umožnilo spojit jednoprostorové stavby s hospodářskou funkcí (Schindlerová 2025a). Skutečnost, že pece v prostoru sídlištních areálů netvořily žádná seskupení, která lze spojit s užíváním vícero domácností ani v areálu v Praze-Liboci Šestákově statku, lze interpretovat jako projev širšího sociálního okruhu jejich užití nebo užívání menší skupinou lidí usazenou na březích Litovického potoka. Avšak zde narážíme na limity v odhadech počtu obyvatel (Rück 2009, 180–181).

Prostorové informace distribuce intencionálních pecí na časně neolitických sídlištích podél Litovického potoka dokresluje vazba osamoceného dlouhého domu s pecí z fáze 2B LBK z Prahy-Zličína Hrozenkovské ulice (Schindlerová 2025c, 139). Ve výsledku se zdá, že i prostorově izolovaná domácnost podobně jako v Miskovicích blízko Bylan u Kutné Hory (Pavlů 1998, 59) disponovala vlastním provozním zázemím a současně reflektuje soběstačnost izolovaných domácností. Intencionálně dochované pece v prostředí Litovického potoka lze tedy považovat za stabilní a opakovaně využívané body sídelního provozu, jež odrážejí jak funkční potřeby jednotlivých domácností, tak organizaci prostoru v rámci raně neolitických sídlištních areálů.

Přemístěné zlomky mazanice

Experimentální studie destrukce a provozu pecí poskytují důležitý rámec pro interpretaci fragmentárního archeologického záznamu otopných zařízení. Bylo prokázáno, že na stavbu a provoz neolitických pecí je potřeba přibližně 370–470 kg hmoty na konstrukci zahrnující plotnu a kupoli pece (Duričić 2014, 269). Celková hmotnost analyzovaných mazanicových souborů ze šesti sídlištních areálů však dosahuje pouze přibližně čtvrtiny materiálu potřebného k výstavbě jediné pece. V kontextu analyzovaného souboru tak pracujeme s výrazně redukovaným a neúplným zlomkem původní konstrukční hmoty, což je třeba zohlednit při všech interpretačních krocích. Tento výrazný nepoměr dokládá rozsáhlou míru ztráty informací způsobenou erozí (Lička – Mach 2013) a formativními procesy (Vondrovský 2021, 250). Aby bylo možné tyto limity překonat, studie využívá kombinaci parametrů, která umožňuje objektivně identifikovat nálezové celky s vyšší pravděpodobností přímé vazby na potenciální zařízení. Tento přístup zpřesňuje prostorovou rekonstrukci provozních zón, včetně identifikace pecí i tam, kde přímé archeologické doklady chybějí, a tím podstatně rozšiřuje poznání organizace výrobních aktivit a soběstačnosti domácnostních jednotek v raně neolitických sídlištních areálech.

Metrické parametry, zejména výrazné zastoupení nejmenší velikostní kategorie fragmentů v kombinaci s nízkými hodnotami koncentrace, u převážné části reflektují terciární dráhu formování výplní sídlištních jam nebo vazbu zlomků mazanice na destrukce nadzemních konstrukcí dlouhých domů. Kombinace metrických a formálních vlastností mazanicových souborů spolu s hodnotami koncentrace umožnila prostřednictvím analýzy hlavních komponent vymezit omezený počet nálezových celků potenciálně blízkých plotnám pecí (obr. 10; tab. 4). Zvýšenou pravděpodobnost vazby na destrukce otopných zařízení proto hledáme u 12 souborů vybraných touto analýzou (tab. 5). Tyto soubory představují analyticky vymezený interpretační vzorek, jenž umožňuje detailnější diskusi prostorových, provozních a funkčních souvislostí pecí v rámci jednotlivých rezidenčních areálů.

Tab. 5. Výběr a kritéria potenciálně blízkého otopného zařízení (hustota, metrické parametry a funkční určení zlomků mazanice). Fialově označené hodnoty nad třetím kvartilem hustoty a převaha hodnot u metrických parametrů a charakteru konstrukce mazanice (* méně transformované soubory s předpokladem pece v okolí)

Při interpretaci vybraných výsledků vycházíme z předpokladu, že ve výplních jam situovaných v okolí plotny pece by měly převažovat charakteristické zlomky z pecních konstrukcí nad fragmenty stavební mazanice a indiferentními zlomky. Současně předpokládáme, že mazanicový odpad nebyl cíleně přemisťován (Končelová 2013, 145). Z tohoto důvodu byly jako interpretačně relevantní vymezeny soubory s nadpolovičním zastoupením zlomků z ploten pecí, přičemž kratší dráha v rámci terciárně formovaných souborů je dále spojována s většími rozměry fragmentů a koncentrací mazanice alespoň nad úrovní třetího kvartilu (0,31 kg/m³). Tyto soubory jsou hodnoceny jako potenciálně prostorově blízké otopným zařízením. Ostatní soubory, charakterizované nízkou koncentrací drobných zlomků mazanice velikostní kategorie 0–3 cm, byly formovány převážně v rámci dlouhodobých procesů s výrazným podílem přírodních činitelů nebo reflektují původ z omazu stěn dlouhých domů.

Prostorová interpolace hodnot první komponenty PCA metodou krigování umožňuje nahlížet na distribuci mazanicových souborů v kontextu charakteru destrukce a délky transformace. Vyšší interpolované hodnoty zde neodrážejí přímou polohu otopných zařízení, ale vymezují oblasti s kratší dráhou formativních procesů a vyšší pravděpodobností vazby na destrukce ploten pecí. Naopak nízké hodnoty odpovídají rozptýleným depozicím drobných zlomků mazanice, které lze spojovat především s destrukcí nadzemních konstrukcí dlouhých domů a dlouhodobým působením formativních procesů. Takto pojatá prostorová interpretace výsledných hodnot umožňuje pracovat s fragmentárním archeologickým záznamem i v situacích, kdy přímé doklady pecí chybí. V následující části diskuse jsou vybrané soubory hodnoceny v kontextu chronologického vývoje jednotlivých sídlištních areálů (Schindlerová 2025a, 123–157), které reflektují fázi ukládání odpadu, nikoli nutně období aktivního provozu otopného zařízení.

V prostoru sídlištního areálu v Praze-Liboci Šestákově statku sledujeme několik koncentrací potenciálního odpadu z pecí (obr. 12). Nízká kumulace větších zlomků mazanice celkově heterogenního charakteru ve stavební jámě 10154 domu D a stavební jámě 10204 domu A reflektuje odpad vzniklý užíváním pece a drolení hmoty ze stěn staveb. Vzhledem k tomu, že stěny pecí se začínají v okolí otvorů kupolí drolit již přibližně po jednom roce užívání (Duričić 2014, 268–269), je pravděpodobné, že zlomky ve výplni stavební jámy 10154 a 10204 pocházejí z nedalekého otopného zařízení situovaného poblíž jámy 10192 u domu E.

Prostorové zobrazení hodnot první komponenty PCA v areálu Praha-Liboc Šestákův statek mimo okolí dlouhých domů vymezuje dvě koncentrace (v okolí jámy 10370/30370 a 20497) zvýšených hodnot (obr. 11), které lze interpretovat jako potenciální prostory spojené s blízkými pecemi určenými k výpalu keramiky (tab. 6). Ačkoli obě výplně obsahují podíl transformovaných zlomků mazanice, zastoupení fragmentů nad 6 cm naznačuje, že v širším okruhu obou objektů se mohla na povrchu nacházet pec (tab. 5). Rozdíly v podílu větších zlomků přitom pravděpodobně odrážejí odlišnou vzdálenost otopného zařízení. Zatímco u jámy 10370/30370 lze uvažovat o bližším umístění pece, nižší zastoupení zlomků velikostní kategorie 6–9 cm u jámy 20497 odpovídá delší dráze formování na větší vzdálenost, a tedy i větší vzdálenosti od pece. Přesné prostorové umístění otopných zařízení však zůstává nejisté, a to jak v důsledku fragmentárnosti archeologického záznamu, tak kvůli absenci chronologicky citlivých keramických zlomků umožňujících přesnější relativně chronologické zařazení těchto aktivit v rámci LBK.

Podobně i relativní chronologie sídlištního areálu v Hostivici-Paloukách zůstává vlivem nízkého zastoupení zdobených LBK zlomků značně nejistá (Schindlerová 2025a, 134), obecně však koresponduje se začátkem středního stupně LBK. Přestože byly ve stavební jámě 1171 na západní straně domu D704 zachyceny pozůstatky plotny pece, nízké koncentrace heterogenní mazanice byly také ve vzdálenosti přibližně 19 m v jámě 1066. Výplň této jámy je však výrazně ovlivněna četnými post-LBK aktivitami, které ji superponují, což činí jakékoli prostorové závěry o vazbě na otopné zařízení velmi nejistými.

Obr. 12. Prostorové zobrazení souborů s potenciálním blízkým otopným zařízením ve sledovaných sídlištních areálech v Liboci – Šestákově statku a Zličíně-Hrozenkovské ulici

Tab. 6. Vzdálenost koncentrací mazanice od jednotlivých dlouhých domů

V kontextu chronologického vývoje středočeské LBK je rozdíl v lokalitě v Praze-Zličíně ve výzdobných stylech nápadný zastoupením áčkového motivu a pásky vyplněné vpichem. Zatímco pro fázi 2B LBK je doložena pec u dlouhého domu, pro starší fázi intencionální otopné zařízení chybí (obr. 11). Ačkoli mazanice z volně stojícího hliníku 688 datovaného do fáze 1/2 LBK ze sídlištního areálu v Hrozenkovské ulici reflektuje delší transformaci, podíl větších zlomků homogenního charakteru akcentuje potenciální pec v okolí (Schindlerová 2025c). Vztah mazanicové koncentrace akcentuje výpal keramických nádob spíše než úpravu potravy.

Intencionální pec v jámě v prostoru sídlištního areálu v Hostivici-Sadové dochovaná není, předpokládáme proto umístění pecí na povrchu. Přibližnou lokalizaci povrchových otopných zařízení odvozujeme pouze z délky formování a charakteru mazanicových zlomků. Třetí komponenta PCA reflektující především koncentraci mazanice ve výplni vybrala kůlové jamky K 250 a K259, kde je výrazná koncentrace vzhledem k menším rozměrům jámy očekávána. Indiferentní formální vlastnosti zlomků spíše akcentují charakter formování výplní kůlových jamek související s ukotvením kůlu konstrukce (Grabowski 2020). Tyto objekty proto nelze interpretovat v přímé vazbě na otopná zařízení. Podobně soubor z jámy 46, charakterizovaný vyšší koncentrací mazanice s organickou příměsí spolu s prostorovým vztahem k domu D1 (Schindlerová et al. 2025, 308), reflektuje spíše původ ze stěn dlouhého domu než z otopného zařízení.

Nejvýraznější korelace s první komponentou je v případě stavební jámy 80 na východní straně nedatovaného domu D27. Procentuální zastoupení výzdobných stylů reflektuje převahu jednoduché ryté linie nad páskou vyplněnou vpichem (tab. 7, obr. 13), která by směřovala relativně chronologické ukotvení stavby na začátek středního stupně do fáze 1/2 LBK. Prostorově by pak bylo možné dát pec do souvislosti se stavbou D2 (obr. 14). Případně se nabízejí prostorové vztahy k domům D1 a D11, kde by otopné zařízení mohlo být situováno v místech mezi dvěma stavbami. Ačkoli nelze blízkost otopného zařízení zcela vyloučit, koncentrace mazanice spíše ve spodních částech výplně a převaha transformovaných zlomků naznačují situování pece ve větší vzdálenosti od místa uložení a prostorově se jeví nejednoznačně.

Tab. 7. Procentuální podíl výzdobných stylů LBK ve vybraných sídlištních objektech z Hostivice-Sadové (styly výzdoby podle Květina – Pavlů 2007)

Obr. 13. Výběr zdobených keramických zlomků z okolí domu D27 (1–5) a z jámy 240 (6–24)

Obr. 14. Prostorová distribuce korelace větších zlomků mazanice z otopných zařízení a větších méně ovlivněných zlomků keramických nádob LBK z Hostivice-Sadové (Schindlerová 2025, 118)

Výraznější indikace destrukcí pecí se v rámci sídlištního areálu v Hostivici-Sadové objevují ve fázi 2B LBK. Potenciálně blízké otopné zařízení reflektují větší kusy mazanice ze sídlištních jam nacházejících se na východní straně dlouhého domu D3a. Podíl větších zlomků mazanice se však mírně liší. Jáma 245 obsahuje oproti souboru z výplně jámy 240 větší zlomky charakteristické mazanice bez příměsí (tab. 5). Avšak na základě shodných formálních vlastností a podobné míry transformace zlomků lze vymezit přibližný širší prostor potenciálně spojený s otopným zařízením. Spolehlivé relativně chronologické souvislosti lze určit pouze v případě jámy 240, jáma 245 je vlivem minima zdobených zlomků obtížně chronologicky zařaditelná (tab. 7, obr. 13). Přesná lokalizace pece zůstává nejistá, ale její umístění lze s opatrností předpokládat v prostoru mezi oběma jámami, které jsou od sebe vzdáleny přibližně 11 a 19 metrů (tab. 6, obr. 14). Interpretace funkce otopného zařízení je nejistá, avšak vzhledem k blízkosti stavby je pravděpodobnější, že sloužila jako součást každodenního provozu domácnosti. Závěrečná fáze v průběhu 2C LBK je již potenciálním smíšením s předchozím osídlením natolik transformovaná, že v prostoru rezidenčního areálu zobrazuje vícero míst s méně ovlivněnými zlomky keramiky (Schindlerová 2025a, 118).

Prostorová shoda ve fázích se zvýšeným výskytem větších zlomků keramiky napříč vývojem sídlištních areálů naznačuje opakované využívání prostoru v rámci provozu osady (obr. 12 a 14). V kontextu prostorové organizace sídlištního areálu v Hostivici-Sadové, který je oproti areálu v Praze-Liboci Šestákově statku méně ovlivněn post-LBK osídlením, lze potenciální otopná zařízení spojovat s výskytem větších ostrohranných keramických zlomků, které byly interpretovány jako přemístěný sekundární odpad (Schindlerová 2025a, 116–122). Jejich koncentrace v blízkosti předpokládaných pecí může odrážet intenzivnější provozní činnost v jejich okolí, související jak s manipulací s keramickými nádobami, tak s opakovaným využíváním tohoto prostoru, případně se záměrnou sanací již nefunkčních zahloubených objektů (Stäuble 2013, 238).

Výsledky prostorové analýzy zlomků mazanice ukázaly, že v rámci dlouhodobě osídlených areálů se projevují pozůstatky destrukcí pecí jen v některých fázích vývoje sídliště. V obou případech chybí spolehlivější doklady ze závěrečných fází osídlení. Spíš, než že by v areálu chyběly, lze absenci signifikantních dokladů spojit s koncentrací pozůstatků v post-LBK kontextech. Otopná zařízení mohla být využívána po delší dobu a jejich dataci je tak třeba vnímat v širších souvislostech vývoje osídlení. Analogickou situaci lze spatřovat v dataci kamenných makrolitických artefaktů, které mohou být spojovány s předešlou fází vývoje sídlištního areálu (Květina 2010; Květina – Řídký 2017). Avšak výsledky prostorové korelace mazanice a keramiky lze interpretovat v kontextu formativních procesů. Podobné prostorové lokace dvou rozdílných materiálů ze sídlištního areálu v Hostivici-Sadové reflektuje záměrné přemístění odpadu. Ačkoli lze výsledky prostorové analýzy distribuce mazanice interpretovat dvěma rozdílnými způsoby, charakter mazanice reflektuje existenci nadzemních otopných zařízení a jejich přibližnou polohu v rámci rezidenčního areálu.

Závěr

Intencionálně dochované pozůstatky pecí jsou ve zkoumané oblasti spíše výjimečné, avšak doloženy jsou jak pece prostorově interpretované jako zařízení pro výpal nádob (Praha-Ruzyně Jiviny), tak častější pece pro přípravu potravy (Hostivice-Palouky, Praha-Liboc Šestákův statek, Praha-Zličín Hrozenkovská ul.). Pece pro úpravu potravy v rámci uskupení několika staveb mohou akcentovat jejich využití větší skupinou lidí. Avšak četnost otopných zařízení zde vnímáme i v závislosti na socioekonomickém postavení skupiny domů jedné domácnosti, která menší stavby využívala k hospodářským účelům (Hachem – Hamon 2014). Diverzita socioekonomického postavení staveb však v sídlištních areálech s intencionálními doklady pecí není ze členění půdorysů vlivem špatného dochování jednoznačná.

Těžiště studie spočívá především v analýze rozptýlených mazanicových souborů, jež představují hlavní zdroj informací o existenci, provozu a prostorové organizaci otopných zařízení v rámci sídlištních areálů na březích Litovického potoka. Trajektorie formování zde neslouží k přesné lokalizaci jednotlivých pecí, ale k identifikaci opakovaných vzorců chování, které se promítaly do organizace sídlištního prostoru. Avšak spíše než prostor otopného zařízení reflektují odpad, který nebyl rozptýlen náhodně, ale souvisel s intenzivnějšími provozními aktivitami v okolí těchto zařízení (Stäuble 2013, 238). I přes délku formování mazanicových souborů se v sídlištních areálech projevují nápadnější koncentrace zlomků z pecí. Prostorově se distribuce zlomků mazanice mezi sídlištními areály liší. Zatímco v Praze-Liboci Šestákově statku jsou koncentrace situovány mimo sídlištní prostor, kde prostorově spíše reflektují výpal keramiky, v Hostivici-Sadové jsou soustředěny v blízkosti dlouhých domů a je možné je dát do souvislosti s každodenními činnostmi. Koncentrace mazanice nejsou však zřetelné pro všechny fáze vývoje osídlení, ale chybí v počáteční a závěrečné fázi. V tomto ohledu narážíme na obdobnou problematiku, jaká byla popsána u makrolitické kamenné industrie, tedy na časový nesoulad mezi vznikem, užíváním a konečnou depozicí artefaktů ve vztahu k jednotlivým fázím osídlení (Květina 2010; Květina – Řídký 2017). Souvislost pecí s vývojem osídlení je nutné vnímat a interpretovat s obezřetností.

Vymezení prostoru původních otopných zařízení tak i přes podrobné statistické vyhodnocení zůstává nejednoznačné, ačkoli do jisté míry vymezuje užší prostor. Ve výsledku jsou tak souvislosti mezi většími zlomky mazanice a sídlištním areálem nejisté a je zřejmé, že otopná zařízení mohla v prostoru sídlištních areálů fungovat i po delší časové úseky a jejich destrukce tak nutně nemusela souviset s fází osídlení, do níž je datuje keramický materiál z okolních výplní.

Souhrn

Studie se zabývá problematikou identifikace časně neolitických otopných zařízení kultury s lineární keramikou (LBK) prostřednictvím nepřímých archeologických dokladů, konkrétně rozptýlených zlomků mazanice. Východiskem práce je skutečnost, že přímé doklady pecí jsou v sídlištních kontextech často fragmentární nebo zcela chybí, zejména v případech povrchových konstrukcí, jejichž destrukce byla následně sekundárně či terciárně redeponována do výplní zahloubených objektů.

Empirický základ studie tvoří soubor časně neolitických sídlišť na březích Litovického potoka v severozápadní části Prahy (Praha-Liboc, Praha-Ruzyně, Hostivice, Praha-Zličín), kde byly analyzovány jak intencionálně dochované pozůstatky pecí (destrukce spodních částí ploten a kamenné základy), tak rozsáhlý soubor 8 908 mazanicových zlomků o celkové hmotnosti 116,9 kg pocházejících ze 197 výplní jam. Studie kombinuje detailní prostorovou analýzu, metrické hodnocení (hmotnost, velikostní kategorie, koncentrace ve vztahu k objemu výplně) a formální charakteristiky mazanice (příměsi, otisky konstrukcí, vyhlazené plochy).

Zásadní metodologický přínos práce spočívá v aplikaci vícerozměrné statistické analýzy (PCA), která umožnila identifikovat soubory mazanicových zlomků potenciálně blízké destrukcím pecních ploten na základě kombinace velikostních kategorií, koncentrace a funkčního určení zlomků. Výsledky ukazují, že přestože většina souborů je charakterizována převahou drobných fragmentů a nízkou koncentrací, v některých kontextech lze vymezit soubory s vyšší pravděpodobností vazby na opakované pyrotechnologické aktivity.

Analýza intencionálně dochovaných pecí i prostorové distribuce potenciálních sekundárních destrukcí naznačuje variabilitu vztahu pecí k dlouhým domům, přičemž časté je jejich umístění na západní straně staveb nebo ve stavebních jámách, které reflektuje každodenní funkční určení spojené s přípravou potravy. Studie tak přispívá k diskusi o provozním a prostorovém uspořádání raně neolitických rezidenčních areálů a ukazuje, že i v situacích s minimálními přímými doklady lze na základě distribuce mazanice rekonstruovat přítomnost a pravděpodobnou funkční roli otopných zařízení v každodenním životě komunit LBK.

Summary

This study addresses the problem of identifying Early Neolithic heating installations of the Linear Pottery culture (LBK) through indirect archaeological evidence, specifically dispersed fragments of daub. The point of departure is the recognition that direct evidence of ovens is frequently fragmentary or entirely absent in settlement contexts, particularly in the case of surface-level structures whose destruction products were subsequently redeposited into the fills of sunken features through secondary or tertiary processes.

The empirical basis of the study consists of a group of Early Neolithic settlements situated along the Litovický Stream in the north-western part of Prague (Prague-Liboc, Prague-Ruzyně, Hostivice and Prague-Zličín). The analysis encompasses both intentionally preserved remains of ovens (destructions of lower hearth plates and stone-built foundations) and an extensive assemblage of 8,908 daub fragments with a total weight of 116.9 kg, recovered from 197 feature fills. The study combines detailed spatial analysis with metric evaluation (weight, size categories and concentration in relation to fill volume) and formal characteristics of the daub (inclusions, construction impressions and smoothed surfaces).

The principal methodological contribution of the paper lies in the application of multivariate statistical analysis (principal component analysis, PCA), which made it possible to identify assemblages of daub fragments potentially associated with the destruction of oven hearths on the basis of a combined assessment of size categories, concentration and functional attribution. The results demonstrate that although the majority of assemblages are characterised by a predominance of small fragments and low concentrations, certain contexts can be distinguished that exhibit a higher probability of association with repeated pyrotechnological activities.

Analysis of both intentionally preserved ovens and the spatial distribution of potential secondary destruction deposits indicates variability in the relationship between ovens and longhouses. Ovens were frequently located on the western side of buildings or within construction pits, a pattern that likely reflects their everyday functional role, particularly in relation to food preparation. The study thus contributes to broader discussions concerning the operational and spatial organisation of Early Neolithic residential areas and demonstrates that even in situations with minimal direct evidence, the presence and probable functional role of heating installations in the daily life of LBK communities can be reconstructed on the basis of daub distribution.

Literatura

BÁNFFY, E. – JAKUCS, J. – KÖHLER, K. – MARTON, T. – OROSS, K. – OSZTÁS, A. 2017: Buried in mud, buried in clay: specially arranged settlement burials from in and around the Danubian Sárköz, Neolithic southern Hungary. In: P. Brickle et al., The Neolithic of Europe, Oxford, 47–61. https://doi.org/10.2307/j.ctvh1dgtm

BAREŠ, M. – LIČKA, M. – RŮŽIČKOVÁ, M. 1981: K technologii neolitické keramiky 1. Sborník Národního muzea 30 – řada A, 137–227.

BAREŠ, M. – LIČKA, M. – RŮŽIČKOVÁ, M. 1982: K technologii neolitické keramiky 2. Sborník Národního muzea 36 – řada A, 121–237.

BERKOVEC, T. – VESELÁ, B. 2003–2004: Pece na sídlišti kultury s lineární keramikou ve Vedrovicích, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity M 8–9, 7–30.

BLAŽKOVÁ, T. 2020: Uspořádání a chronologie prostoru mladoneolitického sídliště s rondelem v Praze-Ruzyni, Archeologie ve středních Čechách 24, 111–146.

BURGERT, P. 2019: Neolit ve východních Čechách. Případová studie jeho mladšího vývoje. Praha.

DURIČIĆ, A. 2014: The Construction and Usage of the Neolithic Oven: Experimental Archaeology. In: S. Vitezovic – D. Antonovic (eds.), Archaeotechnology: studying technology from prehistory to Middle Ages. Beograd, 256–276.

ĎURIŠ, J. 2011: Rekonštrukcia eneolitického domu z Chynorian, Slovenská archeológia 59, 87–147.

ĎURIŠ, J. 2015: Architektúra domu mladšej a neskorej doby kamennej na juhozápadnom Slovensku na základe analýzy mazanice. Nitra.

FILIP, J. 1949: Praha pravěká. Praha.

GRABOWSKI, R. 2020: Burnt grain and crop cleaning residues: an archaeobotanical contribution to the understanding of 3^rd–6^th century AD longhouses in Jutland and Funen (Denmark), Interdisciplinaria Archaeologica 11, 47–62.

http://dx.doi.org/10.24916/iansa.2020.1.4

HÁJEK, Z. 2013: Hluboké Mašůvky, Znojmo-Novosady – významná sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou na Moravě. Disertační práce.

HACHEN, L. – HAMON, C. 2014: Linear pottery culture household organisation. An economic Mode, Proceedings of the British Academy 198, 159–180.

https://doi.org/10.5871/bacad/9780197265758.003.0009

HAVEL, J. – RULF, J. 1988: Neolitické osídlení v Praze 6 – Liboci, Archaeologica Pragensia 9, 5–22.

HORÁKOVÁ, J. – KALÁBEK, M. – PEŠKA, J. – MATEICIUCOVÁ, I. – OPRAVIL, E. – ZAPLETAL, J. 1997: Osada lidu s lineární keramikou v Přáslavicích-Kocourovci. Archaeologiae Regionalis Fontes 1. Olomouc.

JÍRA, J. A. 1911: Neolithische bemalte Keramik aus Böhmen, Mannus 3, 225–254.

KONČELOVÁ, M. 2013: Neolitické sídelní aglomerace v prostoru dnešního Kolína. Rkp. disertační práce uložený v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze.

KUNA, M. 1991: Archeologický výzkum neolitického sídliště v Roztokách 1980–1985. Historie výzkumu, popis lokality a sídlištních objektů, Muzeum a současnost 10/1, 23–88.

KUNA, M. 2015: Categories of settlement discard. In: K. Kristiansen – L. Šmejda – J. Turek (eds.), Paradigm found: archaeological theory: present, past and future: essays in honour of Evžen Neustupný. Oxford, 278–292.

KUNA, M. – NĚMCOVÁ, A. a kolektiv 2012: Výpověď sídlištního odpadu. Nálezy z pozdní doby bronzové v Roztokách a otázka depoziční analýzy archeologického kontextu. Praha.

KVĚTINA, P. 2005: Možnosti mikroprostorové analýzy artefaktů v archeologických objektech. In: I. Pavlů (ed.), Bylany Varia 3. Praha, 9–16.

KVĚTINA, P. 2010: The Spatial Analysis of Non­Ceramic Refuse from the Neolithic Site at Bylany, Czech Republic, European Journal of Archaeology 13, 336–367.

KVĚTINA, P. – HRNČÍŘ, V. 2013: Between archaeology and anthropology: imagining neolithic settlements, Anthropologie 51, 323–347.

KVĚTINA, P. – KONČELOVÁ, M. 2011: Sherds on the map: Intra-site GIS of a Neolithic site. In: J. W. H. Verhagen – A. G. Posluschny – A. Danielisová (eds.), Go Your Own Least Cost Path. Spatial technology and archaeological interpretation. Proceedings of the GIS session at EAA 2009, Riva del Garda. Oxford, 55–65.

KVĚTINA, P. – PAVLŮ, I. 2007: Neolitické sídliště v Bylanech – základní databáze. Praha.

KVĚTINA, P. – ŘÍDKÝ, J. 2017: Neolithic settlement space: waste, deposition and identity. In: D. Sosna – L. Brunclíková (eds.), Archaeologies of waste: encounters with the unwanted. Oxford, 127–144.

LIČKA, M. 1992: Výzkum technologie výroby neolitické keramiky prostřednictvím experimentu, Časopis Národního muzea v Praze, 1–10.

LIČKA, M. 2012: K otázce interpretace zahloubených objektů uvnitř pozdnělengyelského domu z Postoloprt, okr. Louny, Archeologie ve středních Čechách 16, 623–648.

LIČKA, M. 2016: Osídlení ze starší etapy vývoje kultury s vypíchanou keramikou ve Mšeně. Fontes Archaeologici Pragenses. Pragae.

LIČKA, M. 2019: Osídlení z mladší etapy vývoje kultury s vypíchanou keramikou ve Mšeně. Fontes Archaeologici Pragenses. Pragae.

LIČKA, M. – MACH, Z. 1993: Experimentální výpal keramiky v replice pravěké hrnčířské pece, Časopis Národního muzea v Praze, 65–78.

LIČKA, M. – MACH, Z. 2013: Mazanicový sídlištní odpad jako zdroj informací o neolitických jednokomorových pecích. In: I. Cheben – M. Soják (eds.), Otázky neolitu a eneolitu našich krajín 2010. Nitra, 153–172.

LÜNING, J. 1988: Rotlehm. In: U. Boelicke – D. von Brandt – J. Lüning et al. (eds.), Der bandkeramische Siedlungsplatz Langweiler 8, Gemeinde Aldenhoven, Kreis Düren, Beitrage zur neolithischen Besiedlung der Aldenhovener Platte 3, 794–803.

OLMEROVÁ, H. – PAVLŮ, I. 1991: Neolitický areál v Liboci, k. ú. Praha 6 – Dolní Liboc, Archaeologica Pragensia 11, 5–64.

PARKER, B. J. 2011: Bread ovens, social networks and gendered space: An ethnoarchaeological study of tandir ovens in southeastern Anatolia, American Antiquity 76, 603–627. DOI: 10.7183/0002-7316.76.4.603

PAVLŮ, I. 1998: Linear Pottery Settlement Area of the Miskovice 2 Site (Distr. Kutná Hora). In: I. Pavlů (ed.), Bylany, Varia 1. Praha, 53–82.

PETRASCH, J. 1986: Typologie und Funktion neolithischer Öfen in Mittel- und Südosteuropa, Acta praehistorica et archaeologica 18, 33–83.

PILAŘ, D. 2020: Neolitické pece: charakter českých pecí v kontextu balkánského neolitu. Rkp. bakalářské práce uložený v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze.

PILAŘ, D. – KVĚTINA, P. 2023: House unit of the Linear Pottery culture? Fill structure and pottery style analysis at the Bylany settlement, Archeologické rozhledy 75, 24–39.

PODBORSKÝ, V. 2006: Náboženství pravěkých Evropanů. Brno.

RICHTEROVÁ, J. 1980: Záchranný výzkum neolitického sídliště v Praze 6 – Ruzyni, Archaeologica Pragensia 1, 29–37.

RÜCK, O. 2009: New aspects and models for Bandkeramik settlement research. In: D. Hofmann – P. Bickle (eds.), Creating Communities: New Advances in Central European Neolithic Research. Oxford, 156–183.

ŘÍDKÝ, J. 2011: Rondely a struktura sídelních areálů v mladoneolitickém období, Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragensesque 10. Praha – Brno.

ŘÍDKÝ, J. – KVĚTINA, P. – PŮLPÁN, M. – KOVAČIKOVA, L. – STOLZ, D. – BREJCHA, R. – ŠREINOVÁ, B. – ŠREIN, V. 2012: Analýza a interpretace nálezů z příkopu neolitického rondelu ve Vchynicích (okr. Litoměřice), Archeologické rozhledy 64, 628–694.

SCHIFFER, M. B. 1972: Archaeological context and systemic context, American Antiquity 37, 156–165.

SCHINDLEROVÁ, P. 2019: Sídliště kultury s lineární keramikou v Praze-Liboci. Rkp. diplomové práce uložený v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze.

SCHINDLEROVÁ, P. 2022: Neolitické osídlení v povodí Litovicko-Šáreckého potoka, Archaeologica Pragensia 26, 63–112.

SCHINDLEROVÁ, P. 2025a: Neolitické osídlení v povodí Litovicko-Šáreckého potoka. Rkp. disertační práce uložený v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze.

SCHINDLEROVÁ, P. 2025b: Dynamika neolitického osídlení v Jivinách, Praze-Ruzyni: prostorové vztahy a chronologické ukotvení, Studia Musei Pragensis 1.

SCHINDLEROVÁ, P. 2025c: Dynamika osídlení a chronologické modely raně neolitických komunit v povodí Sobínského potoka. Praha.

SCHINDLEROVÁ, P. – KLEMENTOVÁ, J. – POPELKA, M. – ŠMOLÍKOVÁ, M. 2024: Interconnection between house and fenced area: A case study of LBK settlement in Hostivice-Sadová, Central Bohemia, Archeologické rozhledy 76, 305–332.

https://doi.org/10.35686/AR.2024.236

SOUDSKÝ, B. 1966: Bylany. Osada nejstarších zemědělců z mladší doby kamenné. Praha.

STÄUBLE, H. 2013: What You See Is What It Was? In: C. Hamon – P. Allard – M. Ilett (eds.), The Domestic Space in LBK Settlements. Internationale Archäologie 17. Rahden, 231–245.

STOLZ, D. 2009: Neolitické a eneolitické osídlení Hořovické kotliny se zaměřením na kamennou industrii. Rkp. disertační práce uložený v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze.

STUCHLÍK, K. – TICHÝ, R. a kolektiv 2020: Mohelnice. Neolitické sídliště s intruzemi. Brno.

THÉR, R. – KALLISTOVÁ, A. – SVOBODA, Z. – KVĚTINA, P. – LISÁ, L. – BURGERT, P. – BAJER, A. 2018: How was neolithical pottery fired? An Exploration of the Effects of Firing Dynamics on Ceramic Products, Journal of Archaeological Method and Theory. DOI: 10.1007/s10816-018-9407-x

TICHÝ, R. 1962: Osídlení s volutovou keramikou na Moravě, Památky archeologické 53, 245–305.

VAŘEKA, P. 1995: Nálezy mazanice v archeologických strukturách – deskriptivní systém a databáze MAZANICE, Archeologické fórum 4, 59–64.

VAŘEKA, P. 2012: Mazanice. In: M. Kuna – A. Němcová a kolektiv, Výpověď sídlištního odpadu. Nálezy z pozdní doby bronzové v Roztokách a otázky depoziční analýzy archeologického kontextu. Praha, 105–110.

VENCL, S. 1961: Studie o šáreckém typu, Sborník Národního muzea, řada A – historie 15, 5–64.

VENCL, S. 1991: Fragments of clay daub as a source of information on prehistoric architecture, Památky archeologické 82, 406–411.

VONDROVSKÝ, V. 2021: Neolitický sídelní areál Praha-Krč, Společenská zahrada. Organizace prostoru sídelního areálu s rondely a problematika formativních procesů. Rkp. disertační práce uložený na FF JU v Českých Budějovicích.

WOLFRAM, S. 2013: Two sides of the coin: ceramic taphonomy and domestic space in the Linear Pottery settlements Hanau–Klein-Auheim and Eythra (Germany). In: C. Hamon – P. Allard – M. Ilett (eds.), The Domestic Space in LBK Settlements. Rahden, 79–90.

ZÁPOTOCKÁ, M. 1989: Zur Funktion archäologischer Befunde aus der neolithischen Siedlung in Bylany. In: J. Rulf (ed.), Bylany Seminar 1987. Praha, 187–193.

 

Mgr. Petra Schindlerová

Muzeum Prahy

e-mail: schindlerova@muzeumprahy.cz